Ultima Online: Manawydan - Role Playing shard

Manawydan.cz používá na svých webových stránkách cookies. Chcete-li získat informace o používání a nastavení cookies, prosím přečtěte si naše Prohlášení o ochraně soukromí. Nedostatečným nastavením blokování cookies dáváte souhlas k jejich využívání.

Soutěž Ⅰ.
Dveře vilhelmovického sídla se krátce otevřely a vyklouzl z nich štíhlý elf v pracovním oděvu. Na malý moment se zastavil a z úkrytu stříšky kryjící vstupní schodiště obhlédl prostor, který se před ním rozléhal, včetně dvou budov – stájí po jeho pravici a malého obydlí na straně druhé. Vilhelmovice se již stihly probrat po zimním spánku a tak donedávna tiché sousedství opět ožívalo nejrůznějšími zvířecími zvuky – prozpěvováním drobného ptactva, štěkáním psů, bučením dobytka, cvrlikáním, cvrkáním a bzučením hmyzu rozličných barev. Elf seběhl tři schody a znovu se zastavil. V ruce držel pergamen, jehož obsah ještě jednou kontroloval, pak jej přiložil k sloupku, vzal hřebík, který dosud svíral rty a sáhl po kladivu na opasku. Dvě svižné rány a spis se z místa již nehnul. Stojí na něm:
Varování

Muž v zářivé zbroji se vyhoupl na koně a vydal se směrem k Isharu. Byla to již nějaká doba od útoku na předsunutou základnu, který se nakonec ukázal stejně zbrklý, jako zbytečný. Ten pravý poklad, který základna chránila totiž nikdo nenašel a ani neodnesl. Ba co víc, přeživší dokonce viděli tu špínu, která útok na základnu podnikla.

Auron se rozhodl, že je na čase zavítat opět do Isharu a najít tu lůzu, která si říká Tuláci a poctít je návštěvou. Tentokrát ovšem neodjížděl jen na lehko, ale vzal si sebou sluneční kopí, které bylo perfektní zbraní do sedla. Jeho cesta započala nejdříve do Cyprony, kde po cestě míjej zvláštní budovu, která se náramně hodila jako další strážný bod mezi západem a východem země. Dusot Sonelorových kopyt byl tak hlasitý, že mu stráže Cypronské hlídky otevřeli bránu ještě předtím, než se k ní vůbec přiblížil. Hned za Cypronou se tyčila maličká farma u které se Auron chtěl zastavit cestou nazpět a vzít především i nějaké seno pro koně.

Kamenné dlaždice po chvilce vystřídala pěšina, která se táhla až k Isharu. Jako první dům navštívil putyku, které lidé říkají U Swallow, místo kde žije zkušená a moudrá učitelka. Hned v přízemí uviděl Gnóma v róbě, na jehož hrudníku stál emblém Tuláků.

"A hele, štěstěna přeje Nositeli Slunce."

Auron rázným krokem došel ke Gnómovi a poklepal ho po ramenu.

"Kde máš zbytek tý sebranky?"

Gnóm jen tiše seděl a nevěděl o světě. Auron se zhluboka nadechl a než stačil říct další větu, tak do vrat vtrhli dva lidé, kteří po Gnómovi skočili a spoutali ho řetězy.

"Tady je ten hajzlík kterej patří do Galejí!" křičeli.

Statní muži si Gnóma odvedli a Auron nestačil zírat. Evidentně si obyvatelé města konečně uvědomují, s jakou pakáží tu žijí. Auron se vydal k obezděné farmě hned vedle, ovšem Tuláci zde již nežili a přestěhovali se kus blíže k Isharu do domku u zálivu. Sonelor se sám rozeběhl správným směrem, jakoby věděl kde má Tuláky hledat a Auron si mezitím v hlavě hrál s myšlenkou, jak své varování provede.

U domku stál kůň a na jeho hřbetu seděl trpaslík známý jako Torlof, člen Tuláků. Auronova chvíle nadešla a se hbitým vytažením Slunečního kopí se Sonelor dal do klusu. Překvapený trpaslík neměl šanci ani uhnout a z koně spadl přímo no hlavu. Auron k němu přiskočil v domění že je potřeba další zásah, ale trpaslík už ležel dávno v bezvědomí.

"Čekal sem víc... ale dobře, takhle to aspoň budou brát vážně. Myslíte si, že je to zábava dělat nájezdy na mé poddané?! Že jen tak budete škodit světlu samotného slunce?! Ne... špína jako vy tohle beztrestně dělat nebude. Vyřiď svým kumpánům trpaslíku, že je už brzy spálí světlo Solu!"

Auron praštil s trpaslíkovou hlavou o zem a nasedl na Sonelora a vyjel zpět do Cyprony. Nečekal, že by někdo toto varování bral vážně, nicméně musel ukázat té nečisté špíně, že síla Solu je stále přítomná a že se bude bránit. Cestou do Cyprony se zastavil u farmy, kde akorát potkal černovlasou ženu, která upevňovala náklad na koni. Auron se chystal, že od ní koupí nějaké seno pro Sonelora a další koně, nicméně před placením ho překvapil řev trpaslíka, který ho ufuněný dojel.

"Tak se předvěď ty monstrum! Vyzývám tě na souboj!" křičel trpaslík Torlof a rozeběhl se na Aurona, třímající velkou palici.

"Hmm... proboha k čemu mi je mrtvý trpaslík, který jim má jasně předat varování... Zmiz odsud dokud tě nechám odejít trpaslíku, nebo se nebudu držet zpátky!" odpověděl mu Auron.

Trpaslík se ovšem k křikem rozeběhl a udeřil Aurona, který se vykryl štítem. Co ho překvapilo byla ovšem zvláštní tekutina, která z palcátu vytryskla a na chvíli ho omráčila. Trpaslík a Auron si vyměnili několik úderů v nerovném souboji, který rušill histerický křik farmářky, která se stala nechtěným svědkem událostí.

"Aha... takže lůza se umí učit... dobře. Nebeské Slunce! Dej si sílu svého svitu a spal tuto nečistou špínu!" Auronovi v tu chvíli vzplál meč a silným úderem zasáhl trpaslíka. Trpaslík se sesunul na zem s velkým šrámem na hrudníku.



"Vem si tohle jako ponaučení trpaslíku a řekni svým kumpánům co se tu stalo" řekl Auron a zasunul meč. S písknutím si přivolal Sonelora, nicméně než stačil opět promluvit na farmářku a koupit od ní seno, tak farmářka s křikem utekla do poblíž stojícího domu a zamkla se. Auron jen pokrčil rameny a pokračoval zpět do vesnice za vodopádem.

Jeho varování, bylo snad více než jasné.


Démon v černé


Cesta z Cyprony do vesnice je vždy nudná, zdlouhavá a nebezpečná. Tuto cestu mají v oblibě všelijací lapkové, vrazi a černokněžníci, kteří chytají bezbranné pocestné a nechají je navždy zmizet v přilehlých lesích. Auron pokračoval směrem k ležení, které si chtěl obhlédnout jako případnou předsunutou strážnici.

Jakmile Auron dojel k ležení, tak ho překvapil zvláštní muž, který si prohlížej jeho koně. Jestli patřil k těm lapkům nevěděl, nicméně bylo mu jasné, že překvapení si nemůže dovolit.



"Kdo jsi?" zeptal se Auron.

"Hmm? Nejdříve se představí ten co se ptá" odpověděl muž v černé róbě.

"Patříš snad k té špinavé lůze co žije v tomto ležení?!" okřikl rázným tónem Auron muže. 

"Asi ti dám výchovnou lekci" řekl muž temným hlasem a začal odříkat zvláštní formule.

Z nebe začaly z ničeho nic padat ohnivé kusy kamení, které bombardovaly všechno v okolí, několik z nich zasáhlo i Aurona, který je s ledovým klidem odrazil.



Postava změnila postoj a začala mumlat další fráze, které ohnivé kameny změnily na kusy ledu, tříštící a zmrazující vše, na co spadly. Auron věděl, že tohle už je problém a hlavně že ten muž, není normální člověk. Ledové šrapnely padaly neustále a Auron uskakoval co to šlo, dokud to nepřestalo a nebe se opět nezměnilo k normálnu.

Auron využil šance a rozeběhl se k muži, připravený zasadit smrtící úder. Postava jen stála a rychlým pohybem nakreslila znaky do vzduchu, ze kterých začaly vycházet iluze postavy, rozplynující a vzplýnající do sebe v jednom. Vědět v tu chvíli do je pravý bylo skoro nemožné a proto se Auron snažil sekat mečem v co největším okruhu. Nic nefungovalo, ani magie Slunce. Postava se vždy před úderem rozplynula a objevila se o kousek jinde. Souboj byl jednostraný a Auron se rozhodl používat i štít jako zbraň pro údery a útok. Záškodnickým výpadem z obou stran postava znervózněla a ztratila na chvilku koncentraci. Auron neváhal a zasadil silný a ošklivý úder, který s postavou zalomcoval a odhodil ji.


Postava se narovnala zvláštním způsobem, při kterém bylo slyšet lámání kostí.

Tohle není člověk... není ani možný aby to byl člověk. Tohle je něco jiného, hrozivého a nebezpečného. Něco... co snad ani není z tohohle světa.

Auron se postavil do bojového postoje a rozeběhl se proti muži, ten se ovšem jen zvedl zakřičel nahlas jedno slovo a svět změnil barvy. Vzduch kolem Aurona začal vybuchovat, jako kdyby kolem sebe měl sudy plné výbušných směsí. Výbychy nepřestávaly a házely s Auronem jako s hadrovou panenkou tak dlouho, dokud neztratil vědomí...

... Auron byl poražen...

Postava přešla k Auronovi, který ležel v bezvědomí a chytla ho pod krkem.

"Ty... dostaneš ode mě něco na památku." muž začal splétat magické formule, které se vypálily Auronovi do krku a utvořily zvláštní kruh.



"Tak... a teď... kde tě máme dráčku." pronesl muž, nasadil si kápi a zmizel ve stínech lesa.

...Nějaký čas uplynul...

"Takže byl zde... cítím ho tu... a cítím jak bojoval..."


Auron otevřel oči a vedle něj stál muž oděný v rudé.

"Huh... *odkašlal si* kdo jsi?"

"Jsem Rhettius a ty?"

"Auron... ty znáš toho sráče?!"

"Je pozdě... dám ti radu Aurone, odejdi z této země, schovej se tam kde tě nikdo nenajde..."

"Já jsem Slunce, které se nikdy neschová!"

"On opět zesílil... je příliš mocný, i na tebe." pronesl Rhettius a ukázal na Auronovo znamení na krku.

"Drž se od něj dál, jinak to pro tebe nedopadne dobře."

"Kašlu na to co je dobré! Víš jak toho sráče porazit?!"




"On nejde porazit..."

"Blbost! Spálím ho na popel!"

"Je ovšem naděje..."

"Jaká?"

"Musím najít elfku... Spiriteu... ona má klíč... klíč..." pronesl Rhettius a dal se na odchod.

"Ona má tu moc ho porazit?"

"Má klíč..." a Rhettius zmizel.

Aurona začalo znamení na krku pálit a vydal se směrem do vesnice za vodopádem. Svět ve kterém žil, se stal ještě zvláštnějším a neuvěřitelnějším, než sám tušil.
Dne 26 Luny byla městu Goren-zár dodána velká zásilka surovin skupinou, která si říká Tuláci. Tyto suroviny jsou potřebné k obnově tunelů vedoucích k hospodě a stavbě nových útočných prostředků. Rada rozhodla co nejdříve dokončit opravy tunelů a po té přidružené hospody.
Tak Gobrug vyrazit ke Goren-Zar, aby konečně vidět ta divná stojan, co ho prej krtkoun tahat až ve svoje místo. A že chtít ne jenom vidět, ale i vědět, vyhnout se Gobrug Gungrimovi a najít dlouhonosáč Garm. A Garm ukázat. Krtkoun postavit ta stojan zrovna v místě svýho boha. Gobrug dokázat poznat, že stojan byl ten stejnej, jako GObrug vidět u skřeťáka, přece ale nebejt docela stejnej. A krtkoun mít takovejch i víc, než jen jeden. Každej nějak jinej, než ostatní. Nějakej tam prej stát už dýl, než život jednoho orka. Jinej tam přinést jen krátce. A každej bejt nějak jinej.

Nijak Gobrugovi neudělat starost menší, že ani Garm neznat, kterej první najít, jak dělat stojan. Co Gobrug ale poznat, stojan dělat, jak krtkoun říkat. Zahnat bolest z každá místo, kde ho jen krtkoun postavit. Tolik lákat, aby i ork přijmout taková stojan k sobě, aby nechat chránit od bolest. Tak málo síly orkovi zbejvat, že i takovou pomoc přijmout. Jen když moct bojovat třeba o den dýl a dokázat třeba udeřit proti tomu, kterýho bolest chránit před zbraní orka.
Za to všechno vydat  ork zase jeho všechno, co ork znát. Každá kůže s psaním, co vynést z míst, kde práci drowáka najít. Každá divná kámen co najít.

Z toho všeho pak určit, jak dál muset udělat. Muset skřeťákovi vyrvat ten jeho stojan. Muset poznat, jak stejná stojan dělat bolest i chránit od bolesti.
Přijít Gungrim, co teď bejt první mezi krtkoun a přinést další zbroják. Nepřinášet ale jenom zbroják. Přijít a říkat, jak u Goren-Zar najít skřeťák, jakýho tam předtim nevidět. Vyžranějšího a zákeřnějšího. Gobrug poznat, že takovýho muset vidět, protože jestli bejt stejnej, jakýho vidět u Galu Gund, najít tam třeba i drowák.


Gungrim: Ha
Gungrim: Tož zduř !
Gobrug: Gungrim ?
Gungrim: Ja. To su ja
Gobrug: Hu!
Gobrug: Pro co to prichazet ?
Gungrim: Tož
Gungrim: přináším to co stě po nás chceli
Gungrim: chvílu to trvalo
Gungrim: Ale Goren drží slovo
Gungrim: *pokládá bednu*
Gungrim: *odemkl a vzal zámek*
Gungrim: Tak
Gungrim: Tu su té zbroje, či co.
Gobrug: Zbroják pro bojovik od Galu Gund
Gungrim: *přikývl*
Gobrug: Přichazet zrovna, když nejvíc potřebovat
Gungrim: Tož to su rád, bo je to poctivá vousačská robota
Gungrim: Bola by škoda, kdyby zostala kajsi ve skříni.
Gobrug: Nepřejít den, aby skřeťák neudeřit.
Gobrug: Skřeťák zákeřná, jakejch tady na jihu moc nevidět.
Gungrim: Skřet. Heem.
Gungrim: Tož vlastně mám dotaz ohledně těch skřetů.
Gobrug: Jeden den prijit od bolest co bejt nad Uruk Goi
Gobrug: Silnejsi a zakernejsi, nez jak skretaka kdyz znat
Gungrim: *přikývl*
Gobrug: Ork uz vyrazit vic nez jednou proti ta bolest tam
Gobrug: Najit divna stoja a divna kamen v nem
Gobrug: Vzdycky rozmlatit nebo sebrat.
Gungrim: Kámen ? *pozvedl obočí*
Gungrim: Jaký kámen ?
Gungrim: Také červené kámen ?
Gungrim: Dlouhé Asik tak.
Gungrim: *ukazuje velikost kamene*
Gobrug: *podivil se*
Gobrug: No Grum
Gobrug: Bejt ruda takova
Gobrug: A ta stojan, jak by bejt delana pro nej
Gobrug: Lizt z toho ale bolest, tak rozmlatit.
Gungrim: *přikyvuje*
Gungrim: Tož, takže šutr je rozbité ?
Gobrug: Znat snad Gungrim lip jak delat ?
Gungrim: Tož, já také věci též takhle rozebérám
Gobrug: Jednou ukradenej, jednou rozbitej, jestli z neho kus bejt, to ani neznat.
Gobrug: K cemu ta vec ?
Gobrug: Vzdyt bolest z toho lezt
Gobrug: Jeden pritahnout ta vec v Galu Gund
Gobrug: Bolest by znicit orka, kdyby nerozmlatit
Gungrim: *přikyvuje*
Gungrim: Tož, Keby si mal také šutrisko, určitě bychom to chceli prozkůmac.
Gungrim: tož, ale zajímavé, že většina těch stojanov ničí bolest.
Gobrug: *podezrivave svrastil oboci*
Gobrug: Co GUngrim vedet, co Gobrug neznat ?
Gungrim: Něchápem, že to umí fungovac aj opačně.
Gobrug: Rikat ze sbirat ?
Gobrug: A koumat ?
Gungrim: Tož já jen zbírat. garm a ostatní to zkoumajů
Gungrim: Tož, my ten stojan používáme na ničení bolesti
Gungrim: ale potřebuješ v nich ty šutry.
Gobrug: At to Gungrim ukazat az prijit ke GOren Zar
Gungrim: Jasné
Gobrug: Bolest na sever bejt silnejsi den od dne
Gobrug: Kdyz neudelat nejak rychle, sebrat Galu Gund orkovi.
Gobrug: Ta zbrojak tak prijit pro spravnou chvili
Gungrim: Ale eště k těm skřetom.
Gungrim: Včora se totiž v tuneloch u náš oběvila banda takých čudných skřetáků
Gungrim: Tak som si myslel, či dáš aků radu.
Gobrug: eeh?
Gobrug: radu ?
Gungrim: Tož jasné
Gungrim: Bo jak sa u nás oběvila taká banda ?
Gobrug: pomlatit, vykourit, zahnat!
Gungrim: Tož to jasné.
Gungrim: se na nich právě chystáme.
Gungrim: Dostanu po papuli.
Gobrug: jestli takovyho videt, at nechat kazda brana hlidat dvakrat i trikrat.
Gungrim: Ech?
Gobrug: Umet se proplizit hluboko i za hradba, kdyz nehlidat dobre
Gobrug: Hledat a krast co jim nekdo prikazat sebrat
Gungrim: Však sů enem větší a silnějšé.
Gungrim: Jak sa taký skřet može plížic ?
Gobrug: eeh Gobrug neznat
Gobrug: Videt, jak by se menit ve stin.
Gungrim: *promnul si vous*
Gobrug: Jen kdyz stat Gobrugovi zrovna pod frnak, tak poznat, ze tam bejt !
Gungrim: Tož, tak to je horšé jak ušák z hycom
Gobrug: jeslti chtit rada od Gobrug, toho nejvic hlidat !
Gobrug: Tak se ta skretak proplizit mezi strazi orka a ukrast jedna takova stojan
Gobrug: Zadnej nevidet, dokud skretak nechtit.
Gobrug: Od ta chvile nenechat zadna dverucha otevrena vsem
Gobrug: Kazda pruchod hlidat straznej tesne, jak jen dokazat
Gungrim: Tož. a něchce Gobrug pomoc vousáčom v likvidaci skřetů ? Když už má také zkušenosti.
Gobrug: jesli tam takovyho mit, uderit na nej jeste dnes
Gungrim: Tož to je v plánu
Gungrim: Něněcháme ich tam behac
Gungrim: eště když miznů.
Gungrim: to abych se ani v klidu němohl dac pivo.
Gobrug: Gobrug ulozit co prinest a odejit i s Gungrim
Gobrug: vsak za to co prinest krtkoun patrit kazda pomoc
Gungrim: *přikývl*
Gungrim: Tož dobré
Gungrim: počkám

Gobrug vyrazit vedle Gungrim krtkoun ke Goren-Zar, aby vidět ta skřeťák. A vidět tam skřeťáka zrovna takovýho, jak ho hledat. A když viďět mojo brána ze který vylézt, znát, že i drowák muset bejt blízko. Kde drowák projít, všechno moct bejt zrada. Přece Gobrug muset vyměnit opatrnost za rozhodnost a projít ta mojo brána. Vedle něho přijít všichni, co k tomu krtkoun sebrat. Gungrim, Logann a Torlof co bejt krtkoun, Mallwin ušák a Denetrius liďák, co ho Gobrug už tak dlouho znát.
Kde vyjít z mojo brána poznat Goren-Zar. Místo, který dřív v Pohromě sebrat Bolest. Proti všem tam stát všechna ta skřeťák a s nima, ale ne vedle nich, tam stát i haďák. Gobrug ukázat, jak ork bojovat proti ta skřeťák a skřeťák neznat z toho, od kterýho muset mít větší strach. Od krtkoun a těma co s ním přijít, nebo od náčelník, co mu sloužit. Pobít každýho a krtkoun sebrat mnoho kořisti. Gobrug ale nejvíc hledět, jak drowáka najít. Blízko mu ork bejt, dostihnout nedokázat. Jak blízko bejt poznat, když najít kůže, v který poznat ruku drowáka. Tak blízko, že drowák nestačit kůže skrejt. Vyčíst z nich, co už znát, i to, co ještě neznat.
Nachystanou zradu od drowáka čekat Gobrug nejvíc. Nenajít ale žádnou. Bolest žádnýmu neuškodit ani pivo co najít střeva krtkounovi neobrátit, když chlastat.
Všechna kůže co najít od drowák vzít Gobrug pro sebe. Položit později k sobě a uvidět, jakej příběh to všechno říkat.

A tak brzo, jak jen dokázat, muset Gobrug vidět všechna ta stojan, co je krtkoun nosit do Goren-Zar. Bejt stojan zbraň proti bolest, nebo zbraň nepřítele?

Jen málo z těch co nebejt ork znát a jen málo z těch co znát se starat, jak ork bojovat proti Bolest na západ od Galu Gund i v místě mezi dvěma pevnostma orka. Z těch, co ani nechtít znát bejt liďák od Ishaar. Přivést svoje armáda co nikdy nemít, když Bolest hrozit, ale hromada jí přivést, když orkovi chtít škodit. Zabíjet tam bojovníka orků a zabíjená bejt, když mladá ork chytnout nějakýho samotnýho v lese.

Tak stát Galu Gund.  Armáda liďáka od východ. Bolest a skřeťák z ní od západ. Každej jak by čekat na druhýho, kterej dřív dokázat srazit orka.
Ork ale nebejt sám pro ta boj. Bejt tu i takovej, kterej znát boj orka a dát pomoc, když slyšet orka volat. Krtkoun od Goren-Zar nejvíc z nich. To krtkoun s orkem Galu Gund postavit. To od krtkoun dostat bojovník od Galu Gund nejsilnější zbroják. To krtkoun nejvíc znát nepřítele, co bejt nepřítelem obou, Bolest.

A tak stát Galu Gund pořád... Skřeťák už znova nedokázat najít orka nepřipravenýho. Hradba orka bejt silnější. Bojovník orka nenechat žádná skřeťák znova proklouznout, strážnej líp čumět. Pro nepřítele tam připravit klec.


Vítězství v ta boj bejt ale dál, než dokázat ork dohlídnou. Se skřeťákem přicházet Bolest. A Bolest nikdy nepřestat tlačit ke Galu Gund. Ork dokázat vyrazit proti skřeťák a sebrat jeho divná stojan na bolest, bolest ale neodejít, víc jí bejt. Gobrug hledat drowáka, co nějak sloužit mezi skřeťák aby z něho vědět víc, ale nedokázat najít žádná jeho stopa. Ork hledat v každá díra co jí kde najít. Poznat tolik způsobu zla, co jich jen svět skrejvat, drowáka ale nenajít.
Gobrug přijmout pro sebe dlouhá život od Gruumsh aby vidět orka přežít a růst. Vlastníma očima Gobrug vidět Bolest sebrat orkovi Uruk-Goi. Gobrug brát na  sebe všechna slabost, aby ostatnímu orkovi zůstat jeho hrdost.
Tak Gobrug dělat, aby ani porážka od liďáka spojenýho v jedna cíl se skřeťák nedokázat orka zničit. Posílat zvěda a i sám vyrážet do míst daleko za Cyprona, daleko od všeho bojovníka Ishaaru, a hledat nový místo pro orka. A najít v tom pomoc i od těch, co by je žádnej ork nedokázat hádat. Spiritea co bejt ušák dát nejvíc pomoci, i když třeba sama neznat. Ukázat orkovi místo, jak by ho líták vidět. Načmáraný v kůži. Jako líták ork vidět, kde bejt voda, kam hory sahat, kde les růst, kde kterej mít svoje místo. Co Bolest odejít, žádnej takhle to místo nevidět a ork dávat dobrá žluťák pro Spiritea, aby bejt první ze všech, kdo vidět.

Žádnej ork ale nechtít opustit lehce svoje místo. Bránit Galu Gund do kapky krve  před poslední, poslední si nechat pro sebe.


Gobrug: Jak dělat skřeťák ? Hejbat se někam ?
Strážný střelec (ork): Útočit každá den. Ale my držet. Někdy bejt tlupa velká, někdy malá. Bolesťucha ale sílit. Za chvíli být až tu. 
Gobrug: *Vrčí* Tak to teda nestačit, že sebrat skřeťákovi ta jeho divná stojan.
Strážný střelec (ork): Možná mít skřeták další? Nachápat že být skřet tak chytrá.
Gobrug: Grum. Ani nevědět, jak moc takovejch bejt. Třeba mít dva, třeba sto.
*Gobrug se na chvíli odmlčel a orkové pozorovali škřetího šamana, který se na chvíli přišel ukázat na hranici lesa*
Gobrug: Nějakej poroučet skřeťákovi. To už vědět.
Strážný střelec (ork): *strážný ork pokrčil rameny a přehodil si luk do druhé ruky* Nikoho tu nebýt. Kdo říkat skřet co má dělat?
Gobrug: Gobrug a všechna ork s Gobrug hledat drowák, co bejt se skřeťák. Prohledávat každá díra, co jí jen kde najít. Nikde nenajít nic, co říkat, že bejt drowák blízko. Ať bejt uruk pořád připravenej, kdyby nejhorši přijít. 
Gobrug: Kdyby nejhorší přijít , ať bejt připravenej odejít od Galu Gund. Gobrug hledat pro orka i další místo.
Strážný střelec (ork): *zašklebil se* To raději padnout. Galu Gund být naše.
Gobrug: Ať pamatovat! Gruumsh dát orkovi celá svět. Každý místo bejt místo orka. Galu Gund bejt jedno takový. Když ork udělat Gruumshova vůle, bejt na každym místě další Galu Gund. Jeden ztratit, dva pro sebe dobýt.
Strážný střelec (ork):  Grum! *vyhrkl*
Gobrug: Uruk ale správně říkat. Ať každej bojovat, jak jen síla orka dokázat! Ať ztratit nepřítel svoje krev, než orkovi Galu Gund vzít!
Strážný střelec (ork):  *zazubil se* Přes nás neprojít jediná skřet!
Gobrug: Gruumsh vidět orka tady a vidět všechno, jak bojovat. Gruumsh tu stát vedle orka.


Tak promluvit Gobrug k orkovi a obrátit se k obloha nad nima co jí zakrejvat temnej mrak. A ork i Gobrug pocítit blízkost Gruumshe, jak jí šamanové orka znát. Ork zařvat bojovně a všichni bejt v jedno s Gruumsh.
V domě Viléma Lahvičky, vilhelmovického bylinkáře, se začalo svítit hluboko do zimních nocí a z komína se začal valit hustší kouř.
Solari během svého tažení za Očištěním Manawydanu zabrali vesnici zamořenou nemrtvými a Očistili ji.
Tato vesnice teď slouží jako předsunutá základna pro další postup.
Podle posledních zjištění Nositele Slunce Aurona Solari bojovaly rasy kontinentu proti síle zvané jako Bolest.
Z tohoto důvodu se Solari rozhodli preventivně Očišťovat všechny bytosti, na které narazí.
Podle průzkumu totiž zjistili, že Bolest dokáže proměnit živé bytosti na netvory temnoty, kteří se dokáží přetvařovat za Čisté bytosti.

Podle posledních hlášení Paprsků se několik dobrodruhů snažilo ukrást proviant a vzácná zařízení, které Solari ve vesnici mají.
Prolog
Svíčka se rozežhnula pomocí jednoduchého kouzla a muž si srovnal věci na stole. Po krátkém přemýšlení vytáhl velkou těžkou kroniku vázané v tmavé kůži se zlatavými vzory. Taková kniha má stran tolik, kolik životů ji četlo a další takový život ji opět začal číst. Stíny ze svíčky odrážely na zdi knihovny zvláštní obrazce, zvuky okolí utichly a příběh započal.
V dobách dávných, dříve než živé bytosti objevily sílu slov spojenou s magií, existovaly kmeny, které uctívaly jednoduché síly, jednoduché zvyky a jednoduchá zobrazení. Temné doby totiž byly dobou rozmachů vědění, pokusů a úsvitu různých civilizací. Taková doba dávala příležitosti objevovat neuvěřitelné každý den a neuvěřitelné formovalo rasy, národy a další.
I přesto, některé z těchto kmenů stále zůstávalo věrné oné jednoduchosti, která jim poskytovala komfort vědění, že to v co věří je viditelné, je cítit a je možno využít. Jednalo se o kmen bytostí, které si začali říkat Solari - Děti Slunce. Kmen Solari žil na pahorcích Solusu - Slunečních Hor, kde Slunce svítilo nejdelší dobu za den. Slunce - neboli Sol, tento kmen postupně začal ovlivňovat natolik, že tento kmen začal Sol uctívat a věnovali mu velkou část jejich života. Sol byl dárcem tepla, světla, života a mnohem dalšího, čeho byli Solari svědky a rozkvět civilizace ve vysokých lesklých pahorcích započal.

Z malého kmene se během pár generací stala vyspělá civilizace, která žila v bezpečí hor Solusu a byla silně věřícím národem, jasně rozděleným dle pokrovních linií. Všechny narozené děti se do věku desíti let učily o víře v Sol a o základech národa Solari, ovšem po dovršení onoho věku, nastal riutál očištění. Rituál očištění Sluncem, který vedly ty nejsilnější kněžky a kněží určoval následující výcvik jedince, s kým založí rodinu a jestli budou mít možnost používat magii Slunce. Hrubá magie nevyužívající slova moci, ale moci samotného Slunce byl zázrak jinde neviděný. Ať už se z onoho dítěte stal jen obyčejný Paprsek - řadový občan určený pro většinu prací, nebo vyšší zasvěcenci jako Světlonoška u dívek, či Vyvolený u chlapců, kteří řidili běžné občany. Ti skoro nejmocnější a nejsilnější pak získali status a rozhodovali vždy o budoucnosti Solari. Byli jimi Zaslíbené Solu a Nositelé Solu. Nejvyšší síla a ochránci budoucnosti Solari, kteří vždy měli hlavní slovo v tom, kam se tento národ ponese.



Nové pokroky ve zbrojířství, medicíně a tvorbě jiných snů ovšem přilákal oči ras a národů, kteří v Solari viděli jen příležitost jak něco získat a zbohatnout. Jedna z těchto ras, byla rasa nočních tvorů, vyznávající božstvo tmy a zvláštních zvířat. Solari jim říkali Rowegové, což v jejich jazyce znamenalo Temné Stíny.
Rowegové byli rasou podobnou rase Solari, až na pár zásadních rozdílů. Jejich oči byly šedě zakalené a zvyklé na tmu než slunce, uši  měli došpičata stejně jako většinu zubů a jejich těla nesla od narození zvláštní znaky v kůži. Temné Stíny ovšem viděli v Solari jen jedno. Nekonečný zdroj magie a bohatství. Rowegové tedy přišli s plánem lsti. Vyslali skupinu obchodníků, kteří přišli na vrcholky Solusu žádat o jediné, o pomoc. Rowegové nalhali všem, že byli prokleti pradávnou magií, která je zužuje dlouhé generace a že si přeji jediné - být očištěni v magii Slunce a stát se Solari.
Debaty jestli Rowegům věřit či ne trvaly dny a týdny. Národ Solari který s jinou rasou nepřišel až do teď do kontaktu, byl bezradný. Jejich bláhovost jim dovolila upustit v obraně, tvářit se jako pomocná ruka pod Solem a Rowegům vyhovět. V noci dovedli velkou část Rowegů přímo do jejich hlavního města Shinaria, jen pro to aby byli zrazeni, vražděni a zneužiti.
Rowegové věděli, že Solari byli v noci nejslabší a výmluva na jejich bolesti ve dne oblomila Solari natolik, že na ně zaútočili přímo uvnitř jejich města pod rouškou tmy. Vraždíc nezkušené Paprsky a bezbranné Světlonošky získali to co chtěli. Zlato, bohatství, pokroky a zbytek živých jako otroky, ze kterých budou na věky vysávat jejich magii.


Ze zázraku národa Solari, zbylo jen prázdné město plné krve a pláčů nesoucích se ve větru.


Nositel Slunce
Solari i přes tuto tragickou událost nezanikli. Protože tam kde vyjde Slunce, vyjde i nový Solari. Po pádu Shinarie se do města vrátil nic netušící Nositel Slunce jménem Auron, který měl poslání o zjištění místu vhodného pro výstavbu dalších měst a chrámu Solari. Auron byl na cestách dlouhé roky a mapoval okolí samotných hor Solusu a i všeho co bylo pod nimi. Skupina zkušených Solari ovšem našla jen prázdný a rozpadlý domov, ve kterém nikdo nebyl. Jejich rodiny, přátelé a známí... vše bylo pryč.
Auron věděl, že v tuto chvíli je to on, kdo rozhoduje o tom, co se s národem Solari stane a k rozhodnutí potřeboval jen jediné, zjistit co se stalo. Rozčílený vtrh do Zářící knihovny, kde z rukou padlé Světlonošky vyrval kroniku a začal předčítat poslední řádky. Čím víc byl do kroniky začtený, tím více v něm stoupalo rozčílení a hněv. Rowegové prosící o pomoc střídaly Rowegy vraždící jejich děti na potkání. Kdysi nádherné ulice města se stávaly hrobkou národa a po dočtení Auron vzteky mrštil knihu o zeď.

Byl sice Nositelem Slunce, ale byl průzkumníkem - pionýrem v objevování. Auron vyšel před Zářící knihovnu a svolal celou svou skupinu. Oni nebyli jako ti nezkušení Solari, co sice trénovali boj, ale jen proti sobě a skutečný nezažili. Ne... oni byli praví Solari, kteří na cestách potkali různé rasy a různé zrůdy. Věděli jak skutečně bojovat a jak používat magii Solu v opravdovém boji. Oni tu měli být když k tomu došlo, oni měli bojovat o Shinarii a ne ti druzí nezkušení.
Nebudeme ti, kteří na Slunce budou čekat, ne. My budeme ti, kteří samotné Slunce ponesou do temnoty a zničíme ji stejně jako noc! Auron se vydal po stopách Rowegů, rozhodnutý je vymazat z povrchu zemského. Čím více se vzdalovi od hor Solusu, tím méně sluneční paprsky dopadaly na jejich štíty a temnota naopak nabírala na síle. Po nějakém čase narazili na podobně vypleněnou vesnici malých stvoření, které svým vzrůstem připomínali jejich děti. Z toho co zjistili po boji jim byl jasný směr, odkud Rowegové přišli a Auron se svojí skupinou se za nimi vydali.
Stopy je dovedly ke zvláštnímu portálu, který je vedl do hloubky bludiště jeskyních chodeb až po nějakém čase vyšli v místě, které nečekali že bude tak schované. V podzemí se nacházelo obří prosperující město, plné života, křiku a bytostí různých národů. Auronovi netrvalo dlouho, aby nepoznal Rowegy podle jejich popisu a zprvu se odhodlal vydat na průzkum města.

Auron rychle poznal, že Rowegové jsou ony bytosti se znaky po těle a ty ostatní bytosti jsou jen otroky tohoto zrůdného národa. Jak pomalu procházel v přestrojení městem, viděl hrůzy které by ho ani ve snu nenapadly. Otroky v řetězech sloužící jen jako zdroje magie pro obrovské přístroje, děti lovené jako zvěř pro sport v malých arénách, nebo skupinky Rowegů mučící pro zábavu nástroji všech tvarů. Myslel si, že za svůj život toho viděl dost, pletl se.
Věděl že musí zaútočit, ale nevěděl jak. Chtěl zachránit všechny ty otroky, ale bylo jich prostě příliš. Dumání nad plánem přerušil křik nahé dívky, kterou jedna Rowegaňka táhla za vlasy ulicí. Rowegaňka se jen škodolibě smála a prstem stírala krev z ran dívky a olizovala ji. Čím více dívka prosila tím více do ní řezala, až se křik pomalu měnil v pláč. Auron to nevydržel, odhodil plášť a vyskočil na Rowegaňku přesetínajíc ji hlavu. Jeho zbroj zazářila stejně jako meč se štítem a Rowegové nechápali co se stalo. Auron se z hluboka nadechl a zakřičel na celé město.
"Zabijte je do posledního! Ne... OČIŠTĚTE TU ŠPÍNU Z POVRCHU ZEMSKÉHO VE JMÉNU SOLU! NENECHÁVEJTE NA ŽIVO NIKOHO, ANI ŽENY... ANI DĚTI... TAHLE RASA SI NEZASLOUŽÍ ŽÍT!"
Auronova skupina se vřítila do města a nechávala za sebou masakr. Všechny ty zkušenosti na cestách z nich udělaly nebezpečné bojovníky. I mladí Paprskové dokázali bojovat s takovou vervou, že před nimi Rowegové utíkali. Světlonošky s každým kouzlem mazaly celé domy včetně jejich obyvatel z města a aura Slunce kolem nich oslepovala kohokoliv, kdo se k nim odvážil přiblížit. Těch pár vyvolených, kteří s Auronem cestovali, byli nebezpeční jako Slunce samotné. Sami se řítili městem a zanechávali za sebou jen popel.
Posměšný smích Roweganů jejich každodenní rutiny se změnil v chaotický křik a beznadějné nářeky. Každý kdo se snažil utéct byl hned chycen a spálen na popel. Bitva zanedlouho skončila a Auron stál na jednom ze zbořených domů nad hořícím městem. Těch pár Roweganů co se vzdalo nechal okamžitě upálit bez špetky soucitu a osvobozené otroky rozdělil. Otroky Solari začlenil zpět do své skupiny a jiné bytosti nechal volně odejít s varováním, aby si od nich drželi odstup.
Hledíc na hořící město se Auron rozhodl skoro okamžitě. Jestli na tomto světě existují síly temnot, tak oni budou silou světla. Oni budou tím, kdo očistí svět od nečistých špín temnoty a oni budou nástrojem Solu, tak jak to mělo vždy být.
Shinaria je možná pryč, ale Solari zůstává. Tam kam nás Sol pošle, tam očistíme vše nečisté, co nám přijde do cesty.
Solus Infarmi!
*Od posledního velice starého záznamu uběhlo několik let a nový záznam ma zcela jiné písmo*

Už je to několik let co Pan Mire odešel do jiných realit pomocí magií zrcadel a já se pořád snažím v tomto domě dělat pořádek... ale někdy... někdy to prostě nejde.

To ticho kdysi dávno známého cechu mě často mrzí na zádech tolik, že kolikrát raději před rovnáním knížek uteču ven do města.

Poslední dobou mám tolik času, že jsem se rozhodla začít experimentovat s magií podle starých příruček mágů co zde žili. Nějaký čas mi to trvalo, ale naučila jsem se konečně ovládat pomocí magie pero a s ním psát do knížky, protože mé ruce to od té... doby... nezvládají.

Přišlo mi líto, aby kdysi tak velkolepá knihovna zela nevyužítá a tak jsem se rozhodla, že opráším svůj starý atlas a občas vyrazím do světa dělat mapy. První se mi vlastně celkem povedla! Sice jsem jí zatím používala pro Mallwina abych mu vyluštila pár pokladů, ale kdo ví. Třeba to jednou nějaký mág co se vrátí ocení.

Poslední dobou se navíc ztrácejí mágové a sama jsem byla svědkyní toho, kdy tyto mágy vraždil nějaký zvláštní muž. Ten muž se snažil napadnout i mne, ale naštěstí mě zachránil můj starý přítel Tanathos. Vidět ho po tak dlouhé době mě opravdu hřálo na srdci a rozhodla jsem se, že ho raději najmu na ochranu Arcana do té doby, než ty únosy přestanou.

Spiritea - Opatrovnice Arcana
Copyright © 2003-2022, RT Manawydan.