Calenardův průvodce

Trpaslíci

Základní charakteristika

Trpaslíci dorůstají do výšky čtyři až čtyři a půl stopy. To, co oproti lidem ztrácí na výšce, však směle kompenzují v pase. Tento dojem je umocněn celkovou mohutnou stavbou kostry, která je trpaslíkům vlastní. Nevysoké čelo lemované dlouhými, často do copánků splétanými vlasy, hnědé oči a špičatý nos, to jsou typické trpasličí rysy. Ústa v podstatě nejdou vidět, neboť jsou kryta jejich největší chloubou – vousy. Trpaslíci se o své vousy starají stejně pečlivě jako jiní o své vlasy. Myjí je, češou, zaplétají do copánků, ale téměř nikdy je nestříhají. Dlouhý plnovous je věc, na které si zakládají nejen muži, ale i ženy, což je jeden z důvodů, proč jsou ženy tak těžce rozlišitelné od mužů.
„Někdy se posměšně tvrdí, že trpaslíci jsou širší než vyšší. Musím vás varovat, drazí čtenáři, toto je pro trpaslíka velká urážka a nezkoušel bych ji vyslovit před trpaslíkem, pokud bych neseděl na rychlém koni.“ – Calenard
„To, že ženy nosí vousy, přispělo k rozšíření pověry, že trpasličí ženy neexistují a trpaslíci se rodí ze skály. Je to sice krásná pověst, někdy si ji přečtěte, ale není na ní špetka pravdy.“ – Istravil
Trpaslíci používají k psaní své vlastní runové písmo, které se stalo základem mnoha jiných jazyků. Trpasličí jazyk je po elfštině druhým nejstarším. Přesto v něm nevzniklo ani zdaleka tolik literárních děl. Písmo je jednoduché, tvořené s ohledem na to, aby nebylo obtížné vytesat jej do kamene. Nejstarší písemnosti, které jsou světu známy, se nacházejí právě na kamenných deskách. Teprve až o mnoho desetiletí později se začaly používat jiné materiály, jako jsou pergameny a papír. Samotný jazyk může náhodnému posluchači připadat poněkud tvrdý a drsný.


Trpasličí jeskyně

Trpaslíci už od nepaměti žijí v jeskyních. Na rozdíl od jiných ras, které do podzemních komplexů byly zahnány okolnostmi, trpaslíci si tento způsob života zvolili sami. Jejich láska ke kameni se krásně odráží v preciznosti, s jakou byly trpasličí komplexy stavěny. Zejména hlavní dómy jsou věcí, kterou obdivují nejen sami trpaslíci. Město je sice situováno do nitra hory, ale často bývá u vchodu do jeskyně malá tvrz či hláska spolu s několika krámky pro směnný obchod s ostatními národy. Do svého království pod horou totiž trpaslíci pustí jen málokoho.
„Čtenáři, přál bych ti ten pohled na velkolepé sochy prvních vládců v největším dómu hlavního města. Je to krása, ty sochy vypadají, jako by jim trpasličtí mistři dokázali vdechnout kus života.“ – Calenard
Jednotlivé domovy jsou stavěny z nejrůznějšího druhu kamene. Převládá žula, bohatší domy mají doplňky z bílého mramoru. Přestože to znamená nemalé finanční nároky, trpaslíci dávají přednost dřevěnému nábytku před kamenným. Dle jejich slov je prostě pohodlnější. Vybavení průměrné domácnosti je jednoduché, bez zbytečných dekorací.
Jelikož v jeskyni neroste právě bujná vegetace, zdobí ulice města nejčastěji sochy a původní krápníková výzdoba. Trpasličtí předci nalezli způsob, jak ochránit krápníky před působením vnějších vlivů, takže se dnes jejich potomci mohou radovat ze stejně krásných krápníků, jaké zde byly, když byla jeskyně poprvé osídlena.


Trpasličí život

Trpaslíci jsou na první pohled odměření murousové. Alespoň takto se snaží působit na všechny ostatní rasy, zejména pak na, podle nich prchlivé, lidi. Pokud se vám však poštěstí získat přízeň některého trpaslíka, zjistíte, že v žádném případě nejsou až tak chladnokrevní, jak se o nich povídá.
Nejčastěji žijí jen ve svých městech, protože zkrátka nemají potřebu komunikovat s elfy, které považují za zženštilé a přelétavé padavky, ani lidmi, kteří nic neumí, ale tváří se, jako by snědli všechnu moudrost světa. Na druhou stranu si poměrně dobře rozumí se svými nejbližšími příbuznými, gnomy. Přímo alergičtí jsou na drowy, neboť to byli právě oni, kteří se v minulosti pokusili dobýt jejich podzemní království.
„Legenda praví, že během tohoto drowského vpádu byl zničen největší a nejkrásnější dóm, jaký kdy byl trpaslíky postaven. Těžko říci, co z něj zbylo dnes.“ – Istravil
Trpaslíci si nepotrpí na poezii. Krásu spatřují v kameni a schopnosti udělat z toho chladného kusu něčeho krásné sochy, které mají svoji vlastní duši. Přitahuje je také válečnické umění a zbraně. Mnoho trpaslíků je mezi sběrateli považováno za opravdové znalce v oboru, jejichž sbírky čítají nepřeberné množství zbraní, zbrojí a vojenské techniky vůbec. Než sběrateli jsou však ještě častěji trpaslíci samotnými tvůrci těchto klenotů. Zbraně, zbroje, ale i štíty pocházející z trpasličích kováren jsou opravdová umělecká díla. Trpaslíci kovařinu jednoduše pozvedli na úroveň uměleckého oboru.


Obchod

Trpaslíci velmi často obchodují v cizích městech nebo ve svých hláskách, které se tyčí před vstupem do jeskyně. V samotném podzemním městě trpaslíci nikdy neobchodují s cizími rasami, nýbrž jen mezi sebou. Sami nemají moc rádi, když se někdo snaží smlouvat o ceně. V některých případech to považují i za urážku, neboť je to pro ně znamení toho, že jimi nabízený výrobek není tak kvalitní jak sami tvrdí.
„O ceně jsem smlouval jen jednou. Víckrát bych to nechtěl zažít.“ – Calenard


Boj

Trpaslíci rozhodně nejsou žádné horké hlavy, přesto často nemusí pro ránu chodit daleko. Více než na diplomatické jednání sázejí na ostří svých seker.
Díky své výšce si moc nepotrpí na tyčovité zbraně. Naopak velmi rádi šáhnou například po sekeře nebo válečném kladivu. To jsou zbraně, se kterými se trpaslíci snad narodili.
Boj není výsadou jen mužů. Mezi trpaslíky je mnoho žen, které v ovládání různých bojových technik dosáhly minimálně úrovně svých manželů, ne-li vyšší.
„Na vlastní oči jsem viděl trpaslici, která dokázala zahnat hned několik zdatných lapků. Popravdě, nechtěl bych se s ní potkat, když nemá náladu.“ – Calenard


Volný čas

Kromě práce, kterou ale berou spíše jako koníček, se trpaslíci velmi rádi scházejí také u pinty dobrého piva. Pro svou povahu jsou velmi vítaným zpestřením každé vesnické slavnosti. Velké oblibě se u trpaslíků těší také přisprostlé písničky a lidové veselí obecně.
„Pít s trpaslíkem je opravdu zážitek.“ – Calenard
„To s tebou taky. Ale hodně nepříjemný.“ – Istravil
Velmi rádi také pořádají různé soutěže. Od té o nejlepšího rváče až po soutěž v pojídání ostrých jídel. Samostatnou kapitolu tvoří výstavy jejich vlastních prací.
„Výstavy trpasličích soch jsou opravdu něco krásného. Jeden by se až divil, kde se to v nich bere.“ – Calenard