Kronika světa

Soumrak nad Isharem – Bedny… samý bedny !

Nazdar, Eldrine… no nekoukej tak na mě. Jo ! Sem nalitej jak slíva. Ale až ti řeknu proč tak na mě nebudeš tak zírat.

Hele, odpoledne si dávám šlofíka zalezlej na radnici a najednou pod oknama řev. Kouknu ven a tam srocení davů. A že prej je hlad a lidi by si měli víc pomáhat a že kdo umí vařit doleva a kdo tesat do prava. Do toho jinej řev že někdo někomu šlohnul prachy a prsten a nějaká tmavovláska že prej ji tam někdo zmermomocnil. Jeden pořád krkal a prděl, jinej tam sebou mlátil o chodník. Do toho takovej vyčouhlej šašek v modrým hulákal ať mu ostatní daj prachy, že prej je uloži na bezpečný místo… asi k sobě do kapsy…

Tak sem si řek že tam zkusím udělat trochu pořádek. Teda já si tak naběh, kamaráde … Najednou někdo chtěl nažrat, jinej novej meč, třetí mi chtěl vybrat kapsy, do toho ten co sebou furt flákal o zem se mi vyblil na boty…  tak toho sem čap za flígr, jeden ze strážnejch mi s ním pomoh a vykopali sme ho ven.

No hele a pak…  du zpátky a slyšim že někdo řve že orkové vyrabovali někomu barák. Tak se tam dem ještě s jednim mrknout a fakt že jo…  v baráku hromada krámů a v nich se rochněj dvě zelený držky. Tak sme jim ty krámy sebrali a vykopali je ven z baráku. Nenudim tě už ? Skoro to vypadá že celej den někoho někam kopu.

Takže.. vykopali sme orky z baráku.. mimochodem, prej se nakonec nabourali do nějaký haluzny dole ve Vilhelmovicích. Do jednoho z těch baráku co si je cvoci občas pletou s hajzlíkem.

Kde sem to … jo, vracíme se zpátky k radnici a představ si, kolem toho modrýho šaška pořád poskakoval dav lidí, volali něco jako „hurá, bude práce“, „vyhrňte si rukávy“ a „budete makat, já budu šéf“ a hrnuli se někam do Vilhelmovic. Tak sem si sednul na chvíli na náměstí, že si jako odpočinu… no klimbnul sem si na chvíli … a občas kolem mě někdo proběh. Jeden táhnul ňákou kládu, další kůži z vlka, třetí se tahal s putnou vytěžený rudy a mě ti ňák napadlo že mám u sebe krámy těch orků a že tam vlastně byl u kus žvance a že by jim to mohlo bodnout, když už se s tím tak dřou. Tak sem vytáh tu svoji starou herku, hodil jí na záda pytel s tim bordelem a jel sem se po nich podívat. Taky sem pro tamtoho jednoho hobita vyhandloval pár semínek. Ale nakonec sem ho nesehnal. Když sem je našel tak sem jim to tam pohodil, ať si to rozeberou a hned na mě ten modrej šašek že chtěj sklad a ať je pustim do městskýho skladu a že si tam daj bedýnky… tak sem ho s tim poslal do háje zelenýho, že ať zapomene. A on škemral a prosil a že by to od nás byl akt milosrdenství a lidumilství. A já nevěděl jak už mu vysvětlil že s lidumilstvím mi můžou políbit kyrys.

No, nakonec ze mě vydyndal místo pro jednu bedýnku u nás v baráku. Hele, Eldrine, ale nejsem žádnej blbec, jasný ? Tak tak na mě nekoukej. Klíče od vrat mám já a klíč od bedny ten modrej šašek. Asi si říkáš kuli čemu sem se tak nalemtal ? Představ si, zařídíš jim tu bedýnku, říkáš si jakou že jim neuděláš službu a jaký že poklady si do ní schovaj… oni to hodinu stěhujou z dílny k nám a nakonec zjistíš že si chtěj na památku schovat dve velký bedny plný malejch bedýnek. Prázdnejch.. bedny, samý bedny ! Tak mě to zničilo že sem tam jenom seděl a nadával a bylo mi všechno úplně ukradený. A byla tam ta malá hobitka. Ta s těma pěknejma.. víš s čim..  no a ona měla u sebe flašku ňáký kořalky a furt do mě štengrovala „vojáčku, cvakni si“ .. no tak sem jí to vychlastal… no co sem měl dělat, Eldrine.. co ? Chceš lidem udělat radost a oni ti donesou hromady malejch bedýnek…