Ultima Online: Manawydan - Role Playing shard

Manawydan.cz používá na svých webových stránkách cookies. Chcete-li získat informace o používání a nastavení cookies, prosím přečtěte si naše Prohlášení o ochraně soukromí. Nedostatečným nastavením blokování cookies dáváte souhlas k jejich využívání.

Kronika světa

Co se událo po sněmu

„Myslíš, že to pochopili?“ Chlap, co to řekl, nevypadal nijak zvláštně. Meč a kožené brnění pobité hřeby, šedý cestovní plášť, výška tak akorát. Až na to, že se nechoval jako nějaký obyčejný měšťan a lidé okolo to brali jako samozřejmost. Na sněmu se představil jako Kyril a očividně si myslel, že to jméno ostatním stačí k tomu, aby mu šli uctivě z cesty. Dost možná, že v některých kruzích tomu tak bylo.

Zato mladík, k němuž byla otázka směřována, byl obyčejný poskok. Tedy pokud jste ochotni přijmout fakt, že poskok nosí luk, kterým je schopen z vás jediným šípem udělat Jondalina eunucha. Vypadalo to, že svoji roli bere vážně – odháněl čumily a podezíravě se díval na každý temný kout uličky. Na otázku neodpověděl, jen pokrčil rameny.

„Jo, potřebuje to více pořádku…“ začal ten s mečem větu, ale zbytek si zabručel jen pro sebe. S nechutí se odvrátil od ubožáka sedícího na rohu baráku a prosícího o nějaké jídlo. „Však s těmihle se taky něco udělá, už mám plán.“

„To rozhodně,“ promluvil konečně lučištník. „Žebráci, furt votravují!“ Jeho pozornost však upoutal muž s červeným pláštěm, který je už nějakou dobu sledoval. Byl nenápadný asi jako bard vracející se z flámu a když se na něj podívali, dělal, že studuje kovářské umění u stožáru pro lampu. Lučištník očividně neměl náladu a vyštěkl jeho směrem „My jsme nežádali o doprovod, člověče.“

„Já vás nedoprovázím, já se tu jen tak procházím.“ Muž jménem Leshrac se snažil tvářit nevinně, ale moc mu to nešlo. Lučištník očividně nebyl dobře naladěný a do toulce hned neměl daleko. „Tak se procházej jiným směrem,“ odsekl a významně si pohrával s lukem. Nakonec byl Leshrac vykázán a odběhl z dohledu.

Kyril se mezitím zastavil u sloupu se zašlými cedulemi názvů ulic. Na jedné stálo „Pobřežní“ a na druhé „K mostu učenců“. Rozhlédl se a promluvil na svého pomocníka. „Frede, budu muset někoho poslat, aby sepsal ten seznam ulic, bude jich trochu víc. Pak mi to připomeň.“

Pokračovali dále po nábřeží a stěžovali si vzájemně na stav budov, zaneřáděnou cestu a současné poměry. V této části města nebyli ani žebráci, ani blázni, dokonce ani žádná jiná havěť. Došli až k poměrně zachovalé větší budově a ten s mečem vydal další příkaz.

„Jo, to by ušlo. Otevři je,“ ukázal Kyril mečem na zabedněné dveře.

Střelec neváhal, odložil luk a za pár chvil už pod jeho šikovnýma rukama a tím správným vybavením dveře povolily a oni mohli vstoupit dovnitř. „Naše nové sídlo?“

„Jo, to bude skvělé. Dost místa pro naše lidi, alespoň pár.“ Kyril se začal rozhlížet po místnosti a očividně už snil, jak to tu bude vypadat. „No, zdá se mi, že budu muset začít s úklidem hned, jak to vidím.“

„Šéfe?“ Fred se najednou vzmohl k vlastní myšlence. „A nevzal sis moc velké sousto?“

„Víš co?“ Kyril se na něho podíval s mrazivým pohledem. „Sklapni.“

„Jasně, šéfe!“ s úsměvem odpověděl lučištník a začal pomalu uklízet nepořádek na podlaze. Za nějakou dobu se kolem opět mihl Leshrac, který neprozíravě zaklepal na dveře. Tentokrát se o něj postaral Kyril, s lehkostí profesionálního šermíře přeskočil stůl, dvěma kroky byl u dveří a venku. Jedna rána mečem a vyděšený Leshrac se dal na útěk.

„Frede, postarej se o zámek. Budeme ho očividně potřebovat.“ Kyril očistil meč a pozoroval chvíli Freda při práci. Pak se asi rozhodl, že mu odpustí jeho nevhodnou otázku a dal se do řeči. „Víš, co hýbe světem, Frede?“

„Ne, šéfe?“

„Peníze. Dokonce i v dnešní době.“


Geo
3. Novu 269. roku
Copyright © 2003-2021, RT Manawydan.