Heslo

Kronika světa

Zemětřesení v Isharu

Ne.. to nemůže být pravda ... To je zas jenom ten zlý sen. Bolest je pryč. Jsme všichni v bezpečí, v Isharu...
Erumoicë se ve své noční košilce posadila na provizorní postel ve svém stanu, který spolu s ostatními elfy za pomocí Isharských obyvatel postavili na okraji Isharu, kde skončili ti uprchlíci, kteří přežili.
"Je to pravda... Bolest je zpět... I tady .. v Bezpečném Městě Lidí."
Vykřikla hrůzou a v panice vyběhla do chladné noci jen tak.
A další elfové vybíhali ze svých stanů a bylo vidět, že panika zachvátila celou elfí komunitu.

Poslední jistota bezpečí padla. Hrůza byla hmatatelná a děs nepopsatelný.
Ozvalo se temné zadunění.
Země se otřásla.

Erumoicë ztratila rovnováhu a nekontrolovaně se řítila na tvrdou zem. Bolestivě se praštila do ramene tak, až se jí vylomilo z kloubu.
Zemětřesení ustalo. Několik stanů se zmuchlaně sesunulo do bláta a u vedlejšího domu se skácel k zemi holubník. Holubi vyplašeně létali kolem.
Rameno bolelo. Hlava ne.
Hlava ne?
Bolest je pryč. Elfové vstávali a smáli se a brečeli radostí. Zemětřesení, které přineslo radost?
Žijeme v podivné době...
Erumoicë se pokusila vstát, a rameno bolelo. Hodně. Elfové pomáhali na nohy starším a zraněným.
A vydali se spravovat své stany.

Vyslali také posla do Isharu.

Poté, co se vrátil zpět, věděli hned všichni, i mladá elfka Erumoicë. Jak bolest, tak zemětřesení zasáhlo celý bezpečný region Isharu. Právě když se zdálo že civilizace se opět staví na nohy. Bude třeba povolat ty největší učence, znalce přírodních vlivů a pohybů země, i experty na magii všeho druhu.
A myslí každého z elfů se proháněly myšlenky, jak tančící víly u zurčících studánek a třepotající se křídla motýlů nad kvetoucími loukami.
Co za zemetřesení ukončilo bolest, která se vrátila? Nešlo by to důkladně prozkoumat a využít toho k osvobození jejich krásného města v lesích od krunýře bolesti který jej teď svírá? Neotevírá jim to malou naději že by se mohli vrátit? Zpátky ... do krásných tichých hvozdů ... zpátky ... domů?