Heslo

Kronika světa

Starej trpaslík, fontána a černá tekutina

Starej horník netrpělivě čekal, až Holden dokončí svojí práci. Zemetřesení, které sužovalo město Ishar, bylo stále silnější a nebezpečnější. Bylo na čase jednat. V dáli záhledl známou tvář Kozlíka a zamával na něj. Po rychlé domluvě bylo jasno. Vyrazí do deseti minut. Trpaslík ho také pověřil aby sehnal další, kdož by pomohli na této výprave za hledáním zdroje zemetřesení.

Brzy se sešla skupinka asi deseti dobrodruhů a bez okolků vyrazili. Vedeni starým trpaslíkem, který sledoval svůj nový přistroj, došli brzy ke vstupu do městských stok. To byl první problém, protože dveře do těchto míst byly zamčené a nikdo nevěděl, kde je klíč. Někteří se snažili o násilné řešení a zkoušeli dveře vyrazit. Avšak kromě pohmoždených ramenou to nemělo žádný efekt, dveře se ani nepohnuly. Už to vypadalo, že to budou muset vzdát, ale další silné otřesy je přesvedčily, že musí jít dál. Nakonec někdo dostal prostý, ale  spásný nápad na přelezení té zdi. Byla poměrně vysoká a tak se skupinka spolu s trpaslíkem vydala k místnímu cechu svobodných řemesel pro pomoc.

Zaklepali na dveře, ve kterých se záhy objevila rozlobená tesařka Jarlina a chtěla vědět kdo jí ruší od práce. Chtěla jim prodat nově vyrobený stůl za 1 zlatku, ale když se od trpaslíka dozvěděla, že je to pro hledaní zdroje zemetřesení, rozhodla se jim stůl darovat. Skupinka se tedy vrátila ke vchodu do stok tak rychle jak jim to jen těžký stůl dovoloval. Rychle ho postavili ke zdi a nějaký hbitý elf se brzy ocitl na druhé straně a otevřel dveře klíčem, který tam někdo nechal v zámku. Cesta byla volná a výprava pokračovala do útrob městských stok.

Po vstupu všichni pocítili známou bolest hlavy, která jim cestu značně komplikovala. Probíjení se hromadami kanální havěti v podobě slizu, krys a žab také postupu přiliš neprospívalo. Trpaslík, neustále sledující svůj přistroj, vedl skupinu dál stokami. V jednu chvíli došli do prázdné místnosti, ale horník si byl jistý, že jdou správně. Jeden z dobrodruhu náhle objevil v rohu místnosti truhlu s pár zvláštními flakónky s bublající tekutinou. Nikdo nechápal, kde se to tam vzalo a proč to tam někdo dal, ale doufali, že je to dostatečně silné, aby jim to pomohlo v další cestě.

Trpaslík zkušeným okem na přístroj a po místnosti určil nejvhodnější místo, kde by se mělo projít. Skupinka se shromáždila na druhý konec místnosti a jeden z dobrodruhů hbitě hodil výbušninu proti určené zdi. Ozvala se obrovská rána a následný sesuv kamene. Když se prach usadil, objevila se ve zdi díra. Všichni zajásali, ale na to bylo přiliš brzy neboť zde byla další zeď. Rozhodli se tedy zkusit štěstí podruhé a byla hozena další výbušnina. Nyní už byla cesta opravdu volná a skupinka pokračovala dál.

Brzy došli ke schodům vedoucím hlouběji někam do podzemí. Posilnili se a prvni odvážlivci se vydali zjistit co tam dole je. Brzy se vrátili celí od krve a vyděšení, protože tam dole číhala samotná smrt, nebo spíše její služebníci. Bylo to tak, toto místo bylo zaplněno nemrtvými kostlivci. Nebýt bolesti hlavy a častých otřesů, tak by si hrdinové zajisté snadno poradili, ale v této situaci to i pro ně bylo obtížné. Podařilo se však překonat první odpor a trpaslík vedl dál skupinku k jejich cíli.

Po několika dalších padlých oživlých kostrách došli do místnosti kde jedna cesta byla zavalená hromadou kamení a druhá zatarasena masivní mříží. Jeden z orku zahlédl u závalu zvláštní páku a horlivě se k ní rozběhl, aby za ní zatáhl. Ze země náhle vylezly jedovatá chapadla a napadla nejen orka, ale i další dobrodruhy, kteří stáli poblíž. Přesto se orkovi podařilo zatáhnout za páku a blízka brána se se skřípěním zvedla. Opět se zde objevili další nemrtví ochránci a to bylo pro hrdiny zesláblé jedem téměř osudné. Už to vypadalo, že to nezvládnou a budou se muset vrátit.

Trpaslík pečlivě prozkoumával zavalenou chodbu a všiml si zvláštních děr v podlaze. Poradil jednomu z dobrodruhů, aby se jim zkusil vyhnout. To se opravdu podařilo a nyní byla cesta volná a hrdinové silní. Další překážka vypadala na první pohled obtížně, ze země šlehaly plameny. Pravděpodobně to však byla nějaká slabá iluze pouze pro zastrašení, protože to každý proběhl bez větší újmy na těle.

Konečně dorazili do místnosti s velkou fontánou. Na jejím druhém konci byly dva podezřelí muži v robách a vylévali do vody nějakou černou tekutinu. S každou kapkou této tekutiny se země třásla. Dobrodruhové se je pokusili okamžitě zastavit, ale náhle se zjevil velký modrý podtál a muži v něm zmizeli. Hrdinové je chtěli následovat, ale bylo příliš pozdě. Skoro to vypadalo, že úkol byl neúspěšný nebýt toho, že otřesy ustaly. Bylo jasné, že za to může ta černá tekutina. Pár dobrodruhu si nabralo její vzorek a chtěli se vydat hledat někoho, kdo by mohl zjistit, co to je. V tom se však objevil jiný portál a z něj začali vylézat další nemrtví přisluhovači. Byla to tuhá bitva, ale nakonec se podařilo bránu uzavřít a vrátit se zpět na povrch. Snad se brzy podaří zjistit více.