Černé Pláště jménem Isharu pracují na obnovení vztahu s Cypronou,
proto se rozhodli uspořádat soubojový turnaj.
Jídlo, pití, zábava a sázky, o vše bude postaráno.
Turnaj se bude odehrávat zítra (8.4.2023 v 19:00) na Cypronském kolbišti.
*Přidělal Eldmur pozvánku v Isharu*
proto se rozhodli uspořádat soubojový turnaj.
Jídlo, pití, zábava a sázky, o vše bude postaráno.
Turnaj se bude odehrávat zítra (8.4.2023 v 19:00) na Cypronském kolbišti.
*Přidělal Eldmur pozvánku v Isharu*
Zpráva na vývěsce před radnicí Isharu
Isharský starosta vyhlašuje lov na čím dál více troufalé skřety pohybující se na území Království Isharu a dalších končin. Zvědové a jednotky Isharské armády, které udržují volné cesty zaregistrovali u pobitých skřetů jisté úlomky. Alchymisté a mágové je označili jako úlomky ostrianu. Za doručení těchto úlomků starostovy čeká každého lovce odměna. V případě odevzdání většího množství jsou schopni naši alchymisté a mágové připravit lovci speciální odměnu. Proto doporučujeme lovit ve skupinách či v rámci celého společenství.
Váš Starosta
Isharský starosta vyhlašuje lov na čím dál více troufalé skřety pohybující se na území Království Isharu a dalších končin. Zvědové a jednotky Isharské armády, které udržují volné cesty zaregistrovali u pobitých skřetů jisté úlomky. Alchymisté a mágové je označili jako úlomky ostrianu. Za doručení těchto úlomků starostovy čeká každého lovce odměna. V případě odevzdání většího množství jsou schopni naši alchymisté a mágové připravit lovci speciální odměnu. Proto doporučujeme lovit ve skupinách či v rámci celého společenství.
Váš Starosta
*Podává hostinskému měšec plný stříbrňáků se slovy*
"Řekni všem, kteří mají zájem si přivydělat, že se bude konat lov na samozvaného Krále lapků, nebezpečného zločince a vraha. Kdo bude mít zájem, odedneška za pět dní u hlavní Isharské brány v podvečer vyrazíme".
*odmlčel se a odešel*
“Ještě tři hostince a hotovo“ *odfrknul si*
O pět dní později
*Blíží se k Isharské bráně*
U brány stojí několik postav.
“Tak Vás tu zdravím“ pronesl a představil se.
Poté se představil zbytek skupiny. Jednalo o trpaslíka a zároveň mistra alchymistu jménem Gustav, dále statného bojovníka Basmona, a známou orčiči, bojovnici, se kterou se již setkal na jiné výpravě.
“Tímto beru výpravu za úplnou a můžeme se vydat na cestu“
Pronesl a zdůraznil, že poslední známá oblast, kde byl Král spatřen, bylo na místě zvaném Brutus.
*Všichni se společně vydali do Brutusu*
Před vstupem do Brutusu, se ještě jednou se ujistil, jestli každý ví, co má dělat.
Po odsouhlasení, se dali do práce. S Francisem jsme šlehali jedno kouzlo za druhým a bojovníci v první linii drtili své nepřátelé. Náš alchymista rozdával léčivé lektvary a ošetřoval rány. Za pár desítek minut, byla pevnost dobyta. Při následném prohledání celé pevnosti, nenašli žádného Krále, jenom pár klíčů a útržek s mapou, kde by se mohl právě nalézat.
Na nic se nečekalo a všichni vyrazili na místo určené v mapě.
Příjezdem na místo, bylo všem jasné, že právě tady se bude schovávat nejhledanější zločinec v království.
Následovala poslední kontrola vybavení a mohli jsme vyrazit.
Taktika byla stejná, bojovníci drželi první linii a my s Francisem je jistili zdálky. Řinčení mečů a sekyr se rozléhalo jeskynním komplexem, šípy létaly nad hlavami, a naše kouzla srážela nepřátelé zdálky.
Vše šlo podle plánu. Po několika dlouhých a litých soubojích, jsme se dostali k tvrzeným dveřím, od kterých měl klíč jeden z velitelů jeskynního komplexu.
Už nám bylo jasné, že tady bude ten „Král“.
Všichni se dobře připravili.
Po otevření dveří, se na nás vyřítila tlupa nájezdníků v plátových zbrojích, následována Králem lapků.
Nastal zmatek, všichni se snažili držet svých pozic, ovšem nápor zločinců byl větší, utržili jsme četné rány a museli se stáhnout za dveře. Nebýt statných bojovníků v naší družině, kteří nás udrželi mimo dosah krvelačných vrahů a našeho lektvary rozdávajícího alchymisty, bylo by po nás.
Seskupili jsme síly a znovu se vydali do boje. Nyní, neměli nohsledové Krále žádnou šanci.
Nájezdníky jsme pobili a zbyl už jen sám „Král lapků“
Lapkova plátová zbroj jakoby tlumila veškeré účinky magie našich kouzel. Tím pádem zůstala veškerá práce na bojovnících.
Naštěstí v této výpravě nebyl žádný slabý kus, a po dlouhém a litém boji jsme srazili, nyní již padlého Krále lapků k zemi.
Při pohledu na poklad bylo ošetření ran o to sladší.
“Čestné rozdělení, bylo a vždy bude předností těchto výprav“ pronesl Shent a rozdělil každému stejným dílem.
S rozloučením a příslibem dalších výprav se každý rozešel svojí cestou.
"Řekni všem, kteří mají zájem si přivydělat, že se bude konat lov na samozvaného Krále lapků, nebezpečného zločince a vraha. Kdo bude mít zájem, odedneška za pět dní u hlavní Isharské brány v podvečer vyrazíme".
*odmlčel se a odešel*
“Ještě tři hostince a hotovo“ *odfrknul si*
O pět dní později
*Blíží se k Isharské bráně*
U brány stojí několik postav.
“Tak Vás tu zdravím“ pronesl a představil se.
Poté se představil zbytek skupiny. Jednalo o trpaslíka a zároveň mistra alchymistu jménem Gustav, dále statného bojovníka Basmona, a známou orčiči, bojovnici, se kterou se již setkal na jiné výpravě.
“Tímto beru výpravu za úplnou a můžeme se vydat na cestu“
Pronesl a zdůraznil, že poslední známá oblast, kde byl Král spatřen, bylo na místě zvaném Brutus.
*Všichni se společně vydali do Brutusu*
Před vstupem do Brutusu, se ještě jednou se ujistil, jestli každý ví, co má dělat.
Po odsouhlasení, se dali do práce. S Francisem jsme šlehali jedno kouzlo za druhým a bojovníci v první linii drtili své nepřátelé. Náš alchymista rozdával léčivé lektvary a ošetřoval rány. Za pár desítek minut, byla pevnost dobyta. Při následném prohledání celé pevnosti, nenašli žádného Krále, jenom pár klíčů a útržek s mapou, kde by se mohl právě nalézat.
Na nic se nečekalo a všichni vyrazili na místo určené v mapě.
Příjezdem na místo, bylo všem jasné, že právě tady se bude schovávat nejhledanější zločinec v království.
Následovala poslední kontrola vybavení a mohli jsme vyrazit.
Taktika byla stejná, bojovníci drželi první linii a my s Francisem je jistili zdálky. Řinčení mečů a sekyr se rozléhalo jeskynním komplexem, šípy létaly nad hlavami, a naše kouzla srážela nepřátelé zdálky.
Vše šlo podle plánu. Po několika dlouhých a litých soubojích, jsme se dostali k tvrzeným dveřím, od kterých měl klíč jeden z velitelů jeskynního komplexu.
Už nám bylo jasné, že tady bude ten „Král“.
Všichni se dobře připravili.
Po otevření dveří, se na nás vyřítila tlupa nájezdníků v plátových zbrojích, následována Králem lapků.
Nastal zmatek, všichni se snažili držet svých pozic, ovšem nápor zločinců byl větší, utržili jsme četné rány a museli se stáhnout za dveře. Nebýt statných bojovníků v naší družině, kteří nás udrželi mimo dosah krvelačných vrahů a našeho lektvary rozdávajícího alchymisty, bylo by po nás.
Seskupili jsme síly a znovu se vydali do boje. Nyní, neměli nohsledové Krále žádnou šanci.
Nájezdníky jsme pobili a zbyl už jen sám „Král lapků“
Lapkova plátová zbroj jakoby tlumila veškeré účinky magie našich kouzel. Tím pádem zůstala veškerá práce na bojovnících.
Naštěstí v této výpravě nebyl žádný slabý kus, a po dlouhém a litém boji jsme srazili, nyní již padlého Krále lapků k zemi.
Při pohledu na poklad bylo ošetření ran o to sladší.
“Čestné rozdělení, bylo a vždy bude předností těchto výprav“ pronesl Shent a rozdělil každému stejným dílem.
S rozloučením a příslibem dalších výprav se každý rozešel svojí cestou.
Zpráva na vývěsce před Isharem
Na tržnici v Cyproně dorazí obchodní vůz. Rádi se s Vámi setkáme ohledně obchodu 9. Sarvy v 5:00 budeme vykupovat a prodávat nejrůznější výrobky a materiály či zvířata.
Na tržnici v Cyproně dorazí obchodní vůz. Rádi se s Vámi setkáme ohledně obchodu 9. Sarvy v 5:00
Brumla, Divoši a Patricie
Byl krásný zmrzlý zimní den a Brumla se rozvaloval v pelechu, kam na něj svítilo slunce. Narozdil od ostatních, mu světlo slunce a jeho teplo nevadilo, byl kocour a kocouři teplo mají rádi. Co ovšem kocouři nemají rádi je to, když jim někdo sebere někoho kdo jim patří a kdo jim dává jídlo a někdo takový byla Patricie.
Brumla věděl, že Patricii sám neosvobodí a tak se rozhodl svým kočičákováním navnadit nějaké dobrodruhy, které by mohl navést na tu správnou stezku.
Při rozvalování se u Swallow narazil na lovkyni, mága, kněze a válečníka, kteří vypadali celkem schopně a tak se Brumla rozhodl, že je navede do dřevorubecké vesnice za Vernonem.
Mág a Válečník to ovšem s Brumlou brzo vzdali (čímž jim samozřejmě poděkoval pár drápanci a kousnutím) a k Vernonovi se dostala nakonec jen lovkyně s knězem, nicméně Brumla věřil, že taková síla bude stačit.
Nedávno zachráněný Vernon totiž skupině řekl, že při útoku na vesnici došlo k únosu jeho dcery Patricie, která byla to jediné, co starému lovci zbylo. Vernon prosil skupinu, aby Patricii zachránila, nicméně zájem měla jen lovkyně, kdežto knězovi to bylo jedno a chtěl odejít. V tom musel Brumla zakročil a po dlouhé době promluvil.
Lovkyně i kněz byli vyděšení - mluvící kočka? Jak? Proč? Brumla totiž není jen tak ledajaká kočka. Brumla se narodil na území Eldarionu a žil v lesích do té doby, dokud lesy nepohltila Bolest. Pití vody z kouzelného zřídla kde žily lesní víly dokázalo s takovým kocourem hodně věcí. Pak už jen stačilo trochu lásky mladé dívky, která mu dala obojek s kouzelným smaragdem a zázrak byl na světě.
Brumla přesvědčil kněze a společně s lovkyní je dovedl přes území Eldarionu do prastarého lesa do osady divochů, odkud cítil Patricii.
V osadě se bojovalo a skupina viděla jak jednotky Solari odvádi skupiny divochů k přetvoření. Mezi Solari byla ovšem jedna dívka, ke které Brumla vzhlížel a za kterou skupinu vedl.
Patricie byla přetvořená v Zaslíbenou a vedla útok na vesnici plnou divochů. Po krátkém boji se k ní skupina dostala a Brumla se jí pokusil oslovit s tím, jestli si ho pamatuje. Patricie však nevnímala, viděla pouze zvíře co mluví a označila ho za nečistého a vyslala na něj silné kouzelo.
Brumla věděl, že chce svoji Patricii nazpátek tak moc, že použil to jediné co bylo dost silné na to, aby zrušilo magii Solari, které Patricii poutalo. Použil magii ze sebe, svého smaragdu a celou dobu myslel na to silné pouto, které s Patricií mají. Myslel na to, jak ho našla jako zraněného kocoura za mostem, kdy Eldarion schvátila Bolest, když mu poprvé dala magický obojek se smaragdem, když mu každé pondělí lovila rybky z jezera.
To všechno Brumla dal do jediného kouzla, kterým Patricii zasáhl a kletbu, která Patricii změnila zrušil... za cenu vlastního života. Obojek se smaragdem praskl a Brumla zesláblý umíral.
Patricie která se probrala z přetvoření byla zmatená a nechápala co se děje, po krátkém vysvětlení od lovkyně a kněze ovšem viděla jen hrůzu kolem sebe a umírajícího Brumlu v jejím klíně. Dívka propukla v pláč.
Kouzelný kocour, kterého tenkrát našla za mostem, si pro ni došel a splatil ji tak svůj dluh, když ho ona zachránila. Kocour, který svým rozmazleným chováním bavil celou vesnici a kocour, který jako tichý strážce chránil vesnici před každou myší, která se kdy snažila proplížil do spižírny.
Slzy dívky padaly na bezvládné tělo kocoura a vesnici přepadla další skupina Solari, která si rázně šla pro životy dobrodruhů... a v tom se stal zázrak.
Pouta jsou totiž to, co je nejsilnější magií v tomto světě a pouto krásky a zvířete začalo přede všemi zářit magií ještě více prastarou, než byl svět samotný. Slzy, které se měnily na zářící krystaly rozzářili i tělo kocoura, které se silným zábleskem změnilo a ožilo.
Místo malého kocoura, který hledal svojí Patricii, stál na místě velký a silný Panther. Silně zařval, modře se rozzářil a rozeběhl se proti jednotkám Solari, které předevšemi během mžiku roztrhal a to nejzvláštnější? V řevu promluvil... "Já... j-jsem...v-velká...kočka!"
Brumla ožil díky magii pout a Patricie se shledala se svým kocourem, který již nebyl ten malý kocourek, ale obří a hrdá šelma, chránící svou krásku.
Skupina se vrátila do vesnice a Vernon nemohl dostatečně děkovat dobrodruhům za návrat své dcery Patricie. Vzhled Brumly ho trochu zaskočil, ale nebylo co dělat. Tenhle magický kocour dovedl spoustu věcí a že vyrostl je asi jen špičkou ledovce.
Dobrodruzi byli po zásluze odměněni tím nejcenějším, co měl Vernon u sebe a před ochodem poděkoval i Brumla.
"Děkuju vám za vaši pomoc a budu si to pamatovat. Až nadejde konečná bitva s těma pampeliškama tak se pro mě stavte, pomůžu vám tím vším, co takový kocour jako já dokáže!"
Byl krásný zmrzlý zimní den a Brumla se rozvaloval v pelechu, kam na něj svítilo slunce. Narozdil od ostatních, mu světlo slunce a jeho teplo nevadilo, byl kocour a kocouři teplo mají rádi. Co ovšem kocouři nemají rádi je to, když jim někdo sebere někoho kdo jim patří a kdo jim dává jídlo a někdo takový byla Patricie.
Brumla věděl, že Patricii sám neosvobodí a tak se rozhodl svým kočičákováním navnadit nějaké dobrodruhy, které by mohl navést na tu správnou stezku.
Při rozvalování se u Swallow narazil na lovkyni, mága, kněze a válečníka, kteří vypadali celkem schopně a tak se Brumla rozhodl, že je navede do dřevorubecké vesnice za Vernonem.
Mág a Válečník to ovšem s Brumlou brzo vzdali (čímž jim samozřejmě poděkoval pár drápanci a kousnutím) a k Vernonovi se dostala nakonec jen lovkyně s knězem, nicméně Brumla věřil, že taková síla bude stačit.
Nedávno zachráněný Vernon totiž skupině řekl, že při útoku na vesnici došlo k únosu jeho dcery Patricie, která byla to jediné, co starému lovci zbylo. Vernon prosil skupinu, aby Patricii zachránila, nicméně zájem měla jen lovkyně, kdežto knězovi to bylo jedno a chtěl odejít. V tom musel Brumla zakročil a po dlouhé době promluvil.
Lovkyně i kněz byli vyděšení - mluvící kočka? Jak? Proč? Brumla totiž není jen tak ledajaká kočka. Brumla se narodil na území Eldarionu a žil v lesích do té doby, dokud lesy nepohltila Bolest. Pití vody z kouzelného zřídla kde žily lesní víly dokázalo s takovým kocourem hodně věcí. Pak už jen stačilo trochu lásky mladé dívky, která mu dala obojek s kouzelným smaragdem a zázrak byl na světě.
Brumla přesvědčil kněze a společně s lovkyní je dovedl přes území Eldarionu do prastarého lesa do osady divochů, odkud cítil Patricii.
V osadě se bojovalo a skupina viděla jak jednotky Solari odvádi skupiny divochů k přetvoření. Mezi Solari byla ovšem jedna dívka, ke které Brumla vzhlížel a za kterou skupinu vedl.
Patricie byla přetvořená v Zaslíbenou a vedla útok na vesnici plnou divochů. Po krátkém boji se k ní skupina dostala a Brumla se jí pokusil oslovit s tím, jestli si ho pamatuje. Patricie však nevnímala, viděla pouze zvíře co mluví a označila ho za nečistého a vyslala na něj silné kouzelo.
Brumla věděl, že chce svoji Patricii nazpátek tak moc, že použil to jediné co bylo dost silné na to, aby zrušilo magii Solari, které Patricii poutalo. Použil magii ze sebe, svého smaragdu a celou dobu myslel na to silné pouto, které s Patricií mají. Myslel na to, jak ho našla jako zraněného kocoura za mostem, kdy Eldarion schvátila Bolest, když mu poprvé dala magický obojek se smaragdem, když mu každé pondělí lovila rybky z jezera.
To všechno Brumla dal do jediného kouzla, kterým Patricii zasáhl a kletbu, která Patricii změnila zrušil... za cenu vlastního života. Obojek se smaragdem praskl a Brumla zesláblý umíral.
Patricie která se probrala z přetvoření byla zmatená a nechápala co se děje, po krátkém vysvětlení od lovkyně a kněze ovšem viděla jen hrůzu kolem sebe a umírajícího Brumlu v jejím klíně. Dívka propukla v pláč.
Kouzelný kocour, kterého tenkrát našla za mostem, si pro ni došel a splatil ji tak svůj dluh, když ho ona zachránila. Kocour, který svým rozmazleným chováním bavil celou vesnici a kocour, který jako tichý strážce chránil vesnici před každou myší, která se kdy snažila proplížil do spižírny.
Slzy dívky padaly na bezvládné tělo kocoura a vesnici přepadla další skupina Solari, která si rázně šla pro životy dobrodruhů... a v tom se stal zázrak.
Pouta jsou totiž to, co je nejsilnější magií v tomto světě a pouto krásky a zvířete začalo přede všemi zářit magií ještě více prastarou, než byl svět samotný. Slzy, které se měnily na zářící krystaly rozzářili i tělo kocoura, které se silným zábleskem změnilo a ožilo.
Místo malého kocoura, který hledal svojí Patricii, stál na místě velký a silný Panther. Silně zařval, modře se rozzářil a rozeběhl se proti jednotkám Solari, které předevšemi během mžiku roztrhal a to nejzvláštnější? V řevu promluvil... "Já... j-jsem...v-velká...kočka!"
Brumla ožil díky magii pout a Patricie se shledala se svým kocourem, který již nebyl ten malý kocourek, ale obří a hrdá šelma, chránící svou krásku.
Skupina se vrátila do vesnice a Vernon nemohl dostatečně děkovat dobrodruhům za návrat své dcery Patricie. Vzhled Brumly ho trochu zaskočil, ale nebylo co dělat. Tenhle magický kocour dovedl spoustu věcí a že vyrostl je asi jen špičkou ledovce.
Dobrodruzi byli po zásluze odměněni tím nejcenějším, co měl Vernon u sebe a před ochodem poděkoval i Brumla.
"Děkuju vám za vaši pomoc a budu si to pamatovat. Až nadejde konečná bitva s těma pampeliškama tak se pro mě stavte, pomůžu vám tím vším, co takový kocour jako já dokáže!"
"Tak co? Máš to?"
V Alžbětině hlase byly slyšet stopy rozmrzelosti. Jak si netrpělivě pohrávala s nožem, přenášela nervozitu i na shrbeného gnóma, který dopisoval poslední řádky.
"Zajisté, hotovo"
"Přečti mi to!"
Gnóm si odkašlal a přečetl obsah pergamenu, na kterém ještě nestačil zaschnout inkoust:
"Vzkaz pro všechny kováře, kteří se schovávají před útlakem Slunce.
Nečekejte, až vaše rodiny vyhladoví! Nedoufejte, že hrozba sama odezní! Bez boje to nepůjde, ale bez vaší práce nelze bojovat!
Nabízím třicet zlatých prvnímu, kdo mi vyrobí tři pořádné rapíry a tři dlouhé nože, také známé jako kapky deště. Vylezte z děr a přidejte se k hnutí odporu!"
Alžběta se úsmala a hodila zlatku písaři. "Udělej mi dalších deset kopii, zítra se pro ně zastavím", šeptla, sbalila pergamen a vyrazila do stínů zapadlé uličky. Cestou nepotkala živou duši. Ta prázdnota byla mrazivá.
"Snad se někdo ozve," povzdechla si. "Jinak mi nezbyde nic jiného, než si najmout loď a odplout do jiné země. Možná se vydám hledat Mallwina, Kyru a kdoví koho ti soláčí ještě vyhnali..." Zaplašila chmurné myšlenky a připevnila vzkaz na hlavní vývěsku Isharu.
V Alžbětině hlase byly slyšet stopy rozmrzelosti. Jak si netrpělivě pohrávala s nožem, přenášela nervozitu i na shrbeného gnóma, který dopisoval poslední řádky.
"Zajisté, hotovo"
"Přečti mi to!"
Gnóm si odkašlal a přečetl obsah pergamenu, na kterém ještě nestačil zaschnout inkoust:
"Vzkaz pro všechny kováře, kteří se schovávají před útlakem Slunce.
Nečekejte, až vaše rodiny vyhladoví! Nedoufejte, že hrozba sama odezní! Bez boje to nepůjde, ale bez vaší práce nelze bojovat!
Nabízím třicet zlatých prvnímu, kdo mi vyrobí tři pořádné rapíry a tři dlouhé nože, také známé jako kapky deště. Vylezte z děr a přidejte se k hnutí odporu!"
Alžběta se úsmala a hodila zlatku písaři. "Udělej mi dalších deset kopii, zítra se pro ně zastavím", šeptla, sbalila pergamen a vyrazila do stínů zapadlé uličky. Cestou nepotkala živou duši. Ta prázdnota byla mrazivá.
"Snad se někdo ozve," povzdechla si. "Jinak mi nezbyde nic jiného, než si najmout loď a odplout do jiné země. Možná se vydám hledat Mallwina, Kyru a kdoví koho ti soláčí ještě vyhnali..." Zaplašila chmurné myšlenky a připevnila vzkaz na hlavní vývěsku Isharu.
Obecné Novinky
Felix otevřel svou dílnu:
Vrchni řemeslník Felix otevřel svou dílnu na ostrově Luna, kde může konečně vyrábět Lunární šrapnelové bomby. Po prvotním průzkumu zároveň podal zprávu o tom, že důl je velice vhodným místem pro horníky díky vzácným a nevytěženým rudám.
Jako poslední se Felix zmínil o tom, že možná svou dílnu ještě povylepší s pomocí dobrodruhů a po nátlaku Leony bude využita i jako cvičiště pro jednotky Lunari.
Solari zpustošili dřevorubeckou vesnici a unesli vrchního revírníka Vernona:
Po útoku na vesnici zůstalo mnoho raněných či mrtvol, vesnice jako taková se bude ke svému běžnému životu vracet dlouhá léta, ale co víc vrchní zadavatel a revírník Vernon byl unesen a tak vesnice přišla o jeden z hlavních příjmů. Vývěska je údajně pověšená na základně Solari, kde slouží jako nový zdroj příjmů pro jednotky Solari.
Základna Solari opevněna díky získaným otrokům z vesnice:
Ti vesničané, kteří padli do zajetí Solari byli okamžitě využiti k postavení nového opevnění kolem celé základny Solari. Díky tomu je základna ještě lépe hlídána a chráněna před nečistými z venku a okolím. Dle poslední porady vrchních velitelů spolu s Nositelem Slunce Auronem, byl dohodnut brzký výcvik nové jednotky.
Felix otevřel svou dílnu:
Vrchni řemeslník Felix otevřel svou dílnu na ostrově Luna, kde může konečně vyrábět Lunární šrapnelové bomby. Po prvotním průzkumu zároveň podal zprávu o tom, že důl je velice vhodným místem pro horníky díky vzácným a nevytěženým rudám.
Jako poslední se Felix zmínil o tom, že možná svou dílnu ještě povylepší s pomocí dobrodruhů a po nátlaku Leony bude využita i jako cvičiště pro jednotky Lunari.
Solari zpustošili dřevorubeckou vesnici a unesli vrchního revírníka Vernona:
Po útoku na vesnici zůstalo mnoho raněných či mrtvol, vesnice jako taková se bude ke svému běžnému životu vracet dlouhá léta, ale co víc vrchní zadavatel a revírník Vernon byl unesen a tak vesnice přišla o jeden z hlavních příjmů. Vývěska je údajně pověšená na základně Solari, kde slouží jako nový zdroj příjmů pro jednotky Solari.
Základna Solari opevněna díky získaným otrokům z vesnice:
Ti vesničané, kteří padli do zajetí Solari byli okamžitě využiti k postavení nového opevnění kolem celé základny Solari. Díky tomu je základna ještě lépe hlídána a chráněna před nečistými z venku a okolím. Dle poslední porady vrchních velitelů spolu s Nositelem Slunce Auronem, byl dohodnut brzký výcvik nové jednotky.
Nejenom bojem se tříbí charakter, ale i těžkou prací pro společný cíl. Boj proti Solari dal dohromady tu nejnepravděpodobnější sebranku osobností a donutil je k činům pro ně dříve nemyslitelným. Gobrugovi přišlo k popukání vidět mága Belthazora a ženštinu jménem Alžběta, jak snad prvně v životě zápasí s obyčejným krumpáčem. Na konci ale i oni odvedli svůj díl práce. Felix dostal vše o co si řekl pro svojí dílnu, teď je na něm, aby i on splnil svojí stranu dohody.
Msta, plán a mlžná vesnice
*Pěst udeřila do stolu a postavy v místnosti sebou trhly. Muž v zářivé zbroji se s odporem podíval po všech přítomných a spustil*
Takže někdo jim pomáhá... někdo jim ukázal jak níčit naše oltáře a ten někdo se snaží zastavit náš postup! Chci odpovědi a návrhy, teď hned!
Co si takhle nejdříve vyslechnout hlášení jednotek, co mají na starost ochranu oltářů a postup v očistě můj pane? řekla přítomná Zaslíbená Solu.
Sem s tím.
Válečník stojící opodál přešel ke stolu a začal kreslit do mapy.
Máme zprávy, že po zničení našeho oltáře se obnovilo spojení mezi městy zvanýmy jako Ishar a Cyprona, nic co by nás na jednu stranu nemuselo znepokojovat, posily se k ostatním oltářům dostanou bez problémů. Co je ovšem zajímavé je tato vesnice na západ od naší základny.
Vesnice? V těch zatuchlých bažinách, která je vůbec ráda že existuje?
Ano můj pane. Vypadá to, že se tam usídlil cech, který čistí okolí od různých druhů netvorů.
Takže měšťané utekli do bažin, kde čekají až se to přežene, perfektní... připravte mi koně a celou jednotku! Půjdeme se podívat na naši novou základnu v bažinách!
*Auron se zlomyslně usmál a vykročil se skupinou osob ven z budovy*
*Pěst udeřila do stolu a postavy v místnosti sebou trhly. Muž v zářivé zbroji se s odporem podíval po všech přítomných a spustil*
Takže někdo jim pomáhá... někdo jim ukázal jak níčit naše oltáře a ten někdo se snaží zastavit náš postup! Chci odpovědi a návrhy, teď hned!
Co si takhle nejdříve vyslechnout hlášení jednotek, co mají na starost ochranu oltářů a postup v očistě můj pane? řekla přítomná Zaslíbená Solu.
Sem s tím.
Válečník stojící opodál přešel ke stolu a začal kreslit do mapy.
Máme zprávy, že po zničení našeho oltáře se obnovilo spojení mezi městy zvanýmy jako Ishar a Cyprona, nic co by nás na jednu stranu nemuselo znepokojovat, posily se k ostatním oltářům dostanou bez problémů. Co je ovšem zajímavé je tato vesnice na západ od naší základny.
Vesnice? V těch zatuchlých bažinách, která je vůbec ráda že existuje?
Ano můj pane. Vypadá to, že se tam usídlil cech, který čistí okolí od různých druhů netvorů.
Takže měšťané utekli do bažin, kde čekají až se to přežene, perfektní... připravte mi koně a celou jednotku! Půjdeme se podívat na naši novou základnu v bažinách!
*Auron se zlomyslně usmál a vykročil se skupinou osob ven z budovy*
Ostrov v mlze, Luna a bláznivý řemeslník
Bylo toho dost, toho všeho co se dělo se světem. Noc ve které jasně zářilo slunce dohnala hodně tvorů k nenávisti k Solari a neustále rozbroje a přepady na cestách k tomu nepřidávali.
Svět se zmítal válkou, kterou si dnem ode dne uvědomovalo čím dál tím víc duší, které Manawydan obývali a reakce na sebe nenechala dlouho čekat.
V Isharu se opravovala stará loď, která měla skupinu odvážných dobrodruhů odvézt na záhadnou pevninu, na pevninu, kterou starý Ork viděl ve své vizi. Zásoby byly připravené, dřevo dodáno, plavba zaplacena a ozvěna tesařské práce se linula po celém doku.
Ovšem shodou okolností se v ten den konaly pravidelné trhy, tentokráte u Orčí Pevnosti. Kdo by to čekal, že se místo trhů, prodejů a domlouvání zakázek, spíše sejde skupina těch, kterým současný stav světa nebyl ledabylý.
Skupina těch, kteří byli připravení okamžitě zakročit, udělat tomu všemu přítrž, nebo se o to aspoň pokusit.
Skupina si po nějakou dobu předávala informace a bavila se o možném řešení celé krize, když v tom je překvapil kněz Moradinův - Avaldr.
"Loď je připravená k odplutí. Jestli s tím chceme něco dělat, máme šanci."
Přemlouvat dobrodruhy ani nemusel a skupina se rozhodla k okamžité akci. Někteří se museli nejdříve nazásobit, jiní připravit nutná očarování a další nakoupit oblečení do tuhé zimy.
V přístavu se mezitím pomalu shlukovala skupinka u nově opravené a vylepšené lodi, která je měla společně s jejím kapitánem dovézt na Sever. Po rychlé kontrole celého plavidla začalo naloďování a loď se s větrem v zádech vydala vstříc neznámému území.
Moře unášelo loď a po několika hodinách mohla skupina konečně spatřit záhadné území, schované v mlze.
"Pevnina na obzoru! Budeme vyloďovat!"
Loď s lehkým doplutím dorazila k pevnine a všichni seskočili na břeh zasněženého ostrova. Posádka vyhodila z lodě skupině jejich zásoby a než se všichni nadáli, tak vytáhla kotvu a zmizela v mlze.
"Aaahaahhaaha díky za rychlý prachy vy tupci! Argh hurá domů!"
A loď zmizela s posměšných smíchem v mlze.
"To snad nemyslí vážně?! On nás tu nechal!"
"Tohle budeme řešit později, pojďme na průzkum."
Skupina se vydala vstříc mlze, kde po nějaké době viděla zvláštní obrys postavy, pod kterou silně křupal sníh. Byl to Sněžný muž, který na onom ostrově žil. Skupinu si prohlížel jako predátory, kteří přišli na jeho území a okamžitě zaútočil. Skupina byla naštěstí na nebezpečí připravená a Sněžného muže porazila.
Po nějaké chvilce došli k zvláštnímu opevnění, u kterého je překvapila zvláštní žena.
"Stůjte! Kdo je tam!" vykřikla a mlha se rozplynula se zvláštním kouzlem.
Před skupinou stála žena oděná v modrých šatech, prošívaných svítivě modrostříbrnou nití, která odrážela světlo. Po krátkém rozhovoru se představila jako Jasmína - Strážkyně hvězd, která ukázala Gobrugovi onu vizi ostrova. Jasmína řekla skupině, že sama cítí to, co se ve světě děje a že je třeba tomu učinit přítrž. I přes všechny zákazy a pod hrozbou velkého potrestání odhalila, kde se skrývají a měla plán jak dokázat, že ne všichni chtějí jejich lidem jen ublížit.
Jasmína tedy přišla s plánem pomoci, který dobrodruhy prověří. Musí prolomit s její pomocí kletbu Chaosu, která ostrov zužovala, s čímž ji dobrodruzi více než rádi pomohli.
Po delším boji byla Jasmína schopná nastřádat dostatek měsíční energie na to, aby zničila Runu Chaosu, která byla středobodem onoho prokletí a celý ostrov byl opět vysvobozen od prokletí. V posledních minutách boje ovšem došlo k tragedii, poslední válečník chaosu se před prolomením prokletí zjevil za Avaldrem, knězem Moradina a jedním zásahem rozetl jak jeho tělo, tak duši. Zvuky boje a výbuchy magie ovšem byly slyšet až do Chrámu Luny, ze kterého přiběhla dívka ve zbroji a ta se tázala co se tam dělo.
Po správném vynadání Jasmíně a po tom co se dívka dozvědla novinky, které skupina přinesla, se dívka rozhodla, že je dovede do chrámu za Pramatkou, která měla o všem rozhodnout.
Skupina v chrámu Luny poznala Hedviku - Pramatku Luny, která jim odvyprávěla příběh o tom, koho to na ostrově vůbec potkali - potkali poslední z přeživších prastaré rasy Lunari, kteří vyznávali různorodost a rovnováhu světa skrze světlo Měsíce.
Hedvika jim řekla důvody, proč se skrývají, proč jsou na útěku a proč se zdráhala jim pomoci. Do rozhovoru se ovšem vložila dívka ve zbroji, která naléhala na Hedviku se slovy, že se jedná skutečně o skupinu, která přišla hledat pomoc a způsob jak bojovat.
Skupina byla tedy vyslána za Felixem, řemeslníkem a všehoumělem, který v chrámu pracoval. Felix byl velice zvláštní povahy a krom pár ješitných poznámek přišel s možným řešením, nicméně toto řešení bylo experimentem, který nemohl nikdy provést.
Dohodl se tedy se skupinou na tom, že když mu ukáží Oltář Solari a bezpečně ho k němu dopraví, tak se pokusí pomocí Lunární Bomby tento oltář zničit.
Dobrodruzi se rozhodli že je nutné zkusit zničit Oltář za mostem do Cyprony, který dával Solari možnost přetnout jakékoliv spojení s Isharem a proto se tam také společně s Felixem vydali. Po vyčištění bojovníků Solari od oltáře, se Felix dal do práce a varoval skupinu před možným velkým výbuchem.
Experiment který nikdy nemohl provést se povedl a oltář Solari byl zničen a spolu s ním možnost přenášet na tuto část území jednotky Solu. Felix který se tomu smál skoro až jako maniak, hned přišel s vylepšením na další výbušninu a skupinu zaúkoloval s tím, co mají přinést.
A svět... svět se v tu noci aspoň o něco málo vrátil ke svému původnímu stavu...
...s odpálením Oltáře Solari svit slunce na nebi lehce oslabil a v noci byl po dlouhých měsících konečně vidět lehoučký svit měsíce...
...svit rovnováhy...
*Mezitím v chrámu Luny*
*Felix píše otřesným rukopisem soupis požadavků a vybavení, které nutně potřebuje ke své práci*
"Hej! Jasmíno! Jak se tu zase zjeví někdo z těch dobrodruhů, tak jim řekni že u mě na stole maj sepsaný co potřebuju, ať mě neruší od práce!"
***
Bylo toho dost, toho všeho co se dělo se světem. Noc ve které jasně zářilo slunce dohnala hodně tvorů k nenávisti k Solari a neustále rozbroje a přepady na cestách k tomu nepřidávali.
Svět se zmítal válkou, kterou si dnem ode dne uvědomovalo čím dál tím víc duší, které Manawydan obývali a reakce na sebe nenechala dlouho čekat.
V Isharu se opravovala stará loď, která měla skupinu odvážných dobrodruhů odvézt na záhadnou pevninu, na pevninu, kterou starý Ork viděl ve své vizi. Zásoby byly připravené, dřevo dodáno, plavba zaplacena a ozvěna tesařské práce se linula po celém doku.
Ovšem shodou okolností se v ten den konaly pravidelné trhy, tentokráte u Orčí Pevnosti. Kdo by to čekal, že se místo trhů, prodejů a domlouvání zakázek, spíše sejde skupina těch, kterým současný stav světa nebyl ledabylý.
Skupina těch, kteří byli připravení okamžitě zakročit, udělat tomu všemu přítrž, nebo se o to aspoň pokusit.
Skupina si po nějakou dobu předávala informace a bavila se o možném řešení celé krize, když v tom je překvapil kněz Moradinův - Avaldr.
"Loď je připravená k odplutí. Jestli s tím chceme něco dělat, máme šanci."
Přemlouvat dobrodruhy ani nemusel a skupina se rozhodla k okamžité akci. Někteří se museli nejdříve nazásobit, jiní připravit nutná očarování a další nakoupit oblečení do tuhé zimy.
V přístavu se mezitím pomalu shlukovala skupinka u nově opravené a vylepšené lodi, která je měla společně s jejím kapitánem dovézt na Sever. Po rychlé kontrole celého plavidla začalo naloďování a loď se s větrem v zádech vydala vstříc neznámému území.
Moře unášelo loď a po několika hodinách mohla skupina konečně spatřit záhadné území, schované v mlze.
"Pevnina na obzoru! Budeme vyloďovat!"
Loď s lehkým doplutím dorazila k pevnine a všichni seskočili na břeh zasněženého ostrova. Posádka vyhodila z lodě skupině jejich zásoby a než se všichni nadáli, tak vytáhla kotvu a zmizela v mlze.
"Aaahaahhaaha díky za rychlý prachy vy tupci! Argh hurá domů!"
A loď zmizela s posměšných smíchem v mlze.
"To snad nemyslí vážně?! On nás tu nechal!"
"Tohle budeme řešit později, pojďme na průzkum."
Skupina se vydala vstříc mlze, kde po nějaké době viděla zvláštní obrys postavy, pod kterou silně křupal sníh. Byl to Sněžný muž, který na onom ostrově žil. Skupinu si prohlížel jako predátory, kteří přišli na jeho území a okamžitě zaútočil. Skupina byla naštěstí na nebezpečí připravená a Sněžného muže porazila.
Po nějaké chvilce došli k zvláštnímu opevnění, u kterého je překvapila zvláštní žena.
"Stůjte! Kdo je tam!" vykřikla a mlha se rozplynula se zvláštním kouzlem.
Před skupinou stála žena oděná v modrých šatech, prošívaných svítivě modrostříbrnou nití, která odrážela světlo. Po krátkém rozhovoru se představila jako Jasmína - Strážkyně hvězd, která ukázala Gobrugovi onu vizi ostrova. Jasmína řekla skupině, že sama cítí to, co se ve světě děje a že je třeba tomu učinit přítrž. I přes všechny zákazy a pod hrozbou velkého potrestání odhalila, kde se skrývají a měla plán jak dokázat, že ne všichni chtějí jejich lidem jen ublížit.
Jasmína tedy přišla s plánem pomoci, který dobrodruhy prověří. Musí prolomit s její pomocí kletbu Chaosu, která ostrov zužovala, s čímž ji dobrodruzi více než rádi pomohli.
Po delším boji byla Jasmína schopná nastřádat dostatek měsíční energie na to, aby zničila Runu Chaosu, která byla středobodem onoho prokletí a celý ostrov byl opět vysvobozen od prokletí. V posledních minutách boje ovšem došlo k tragedii, poslední válečník chaosu se před prolomením prokletí zjevil za Avaldrem, knězem Moradina a jedním zásahem rozetl jak jeho tělo, tak duši. Zvuky boje a výbuchy magie ovšem byly slyšet až do Chrámu Luny, ze kterého přiběhla dívka ve zbroji a ta se tázala co se tam dělo.
Po správném vynadání Jasmíně a po tom co se dívka dozvědla novinky, které skupina přinesla, se dívka rozhodla, že je dovede do chrámu za Pramatkou, která měla o všem rozhodnout.
Skupina v chrámu Luny poznala Hedviku - Pramatku Luny, která jim odvyprávěla příběh o tom, koho to na ostrově vůbec potkali - potkali poslední z přeživších prastaré rasy Lunari, kteří vyznávali různorodost a rovnováhu světa skrze světlo Měsíce.
Hedvika jim řekla důvody, proč se skrývají, proč jsou na útěku a proč se zdráhala jim pomoci. Do rozhovoru se ovšem vložila dívka ve zbroji, která naléhala na Hedviku se slovy, že se jedná skutečně o skupinu, která přišla hledat pomoc a způsob jak bojovat.
Skupina byla tedy vyslána za Felixem, řemeslníkem a všehoumělem, který v chrámu pracoval. Felix byl velice zvláštní povahy a krom pár ješitných poznámek přišel s možným řešením, nicméně toto řešení bylo experimentem, který nemohl nikdy provést.
Dohodl se tedy se skupinou na tom, že když mu ukáží Oltář Solari a bezpečně ho k němu dopraví, tak se pokusí pomocí Lunární Bomby tento oltář zničit.
Dobrodruzi se rozhodli že je nutné zkusit zničit Oltář za mostem do Cyprony, který dával Solari možnost přetnout jakékoliv spojení s Isharem a proto se tam také společně s Felixem vydali. Po vyčištění bojovníků Solari od oltáře, se Felix dal do práce a varoval skupinu před možným velkým výbuchem.
Experiment který nikdy nemohl provést se povedl a oltář Solari byl zničen a spolu s ním možnost přenášet na tuto část území jednotky Solu. Felix který se tomu smál skoro až jako maniak, hned přišel s vylepšením na další výbušninu a skupinu zaúkoloval s tím, co mají přinést.
A svět... svět se v tu noci aspoň o něco málo vrátil ke svému původnímu stavu...
...s odpálením Oltáře Solari svit slunce na nebi lehce oslabil a v noci byl po dlouhých měsících konečně vidět lehoučký svit měsíce...
...svit rovnováhy...
*Mezitím v chrámu Luny*
*Felix píše otřesným rukopisem soupis požadavků a vybavení, které nutně potřebuje ke své práci*
"Hej! Jasmíno! Jak se tu zase zjeví někdo z těch dobrodruhů, tak jim řekni že u mě na stole maj sepsaný co potřebuju, ať mě neruší od práce!"
***