Manawydan.cz používá na svých webových stránkách cookies. Chcete-li získat informace o používání a nastavení cookies, prosím přečtěte si naše Prohlášení o ochraně soukromí. Nedostatečným nastavením blokování cookies dáváte souhlas k jejich využívání.

Ultima Online - československý shard Manawydan

  1. Role play
  2. Svět fantasy
  3. Vlastní klient
  4. Komplexní herní systém
  5. Česká lokalizace
  6. Neustálý vývoj

Role play

Možnost volné interakce s okolním světem za postavu, kterou si vytvoříte podle svých představ. Svět plný čar a mystiky, kde kromě lidí narazíte i na elfy a hobity, trpaslíky a gnómy, orky a drowy. Herní systém úrovní a zkušeností, které lze získat i jinak, než jen tupým mlácením a vybíjením. Různá povolání s rozmanitou škálou dovedností a perků, ve kterých se mohou zdokonalovat: válečník, hraničář, mág, kněz, alchymista, zloděj, řemeslník i bard. Unikátní herní
prostředí Ultimy Online jako stvořené pro snadnou interakci postav mezi sebou. Manawydan Shard vznikl proto, aby všechny tyto pojmy svedl dohromady a svým hráčům nabídl neopakovatelný zážitek ze hry.

Svět fantasy

Máme vlastní emulátor světa postavený na základech projektu RunUO. V něm tvoříme herní systém, který jinde nenaleznete, s vlastními pravidly, která podporují volnou hru a plnou samostatnost hráčů, bez závilosti na Game Masterech. Samozřejmostí je získávání zkušeností za hru v závislosti na známce, kterou hráč obdrží od ostatních postav a realizačního týmu, ale i za prováděnou činnost, jako je boj, výroba a prodej řemeslných výrobků, lovecké
licence a další. K postupnému vylepšování postav dochází růstem jejich síly, obratnosti a inteligence, ziskem úrovní a následnému učení dovedností a perků.

Vlastní klient

Pro samotnou hru používáme nového herního klienta, kterého jsme sami vyvinuli a dále jej zdokonalujeme, abychom dále rozšířili možnosti a zvýšili prožitek ze hry. První věc, která možná překvapí zkušené hráče z Ultimy Online, je rozdílná rychlost postav a jezdeckých tvorů. Dále pak mimojiné i možnost naprosté volnosti herního rozlišení, avatar postavy při zobrazení jejího popisu a v neposlední řadě i bohatý systém maker pro usnadnění hry.

Komplexní herní systém

Současné MMORPG hry se kromě dokonalé 3D grafiky pyšní značně zjednodušenými herními principy, aby zábavu zpřístupnily masám. Většina UO shardů ve snaze konkurovat jejich existenci a s vědomím, že nikdy nebudou schopni dosáhnout stejného grafického zážitku, alespoň nabízí prakticky stejná pravidla. Nikoliv však my. Nemáme jednoduché systémy dovedností, které by postavu vystřelily raketově vzhůru k nejvyšší úrovni. Manawydan je shard pro náročné, kteří se na
tuctových MMORPG serverech nudí. Hra zde často vyžaduje pátrání po informacích a postupné zdokonalování nejen postavy, ale i samotného hráče. K tomu slouží naše Wikipedie, na jejímž rozšiřování se může podílet celá hráčská komunita. Důraz je kladen také na týmovou hru, skupiny jsou zde zvýhodněny např. ziskem více zkušeností při boji.

Manawydan Dokuwiki

Česká lokalizace

Nejsme největší ani nejstarší shard na české scéně, ale jsme první český shard, kde slovo český neznamená jen zemi původu. Ve hře nenarazíte na anglicky pojmenované druhy živočichů a monster, ani předměty, jejichž název vám nic neřekne. Jelen není deer, krátký meč je meč, heřmánek nemusíte hledat ve slovníku a když v lese narazíte na vlky místo wolfů, nebudete se je snažit podrbat za ušima.

Neustálý vývoj

Nic nemůže být úplně perfektní a my to víme. Proto vám nebudeme tvrdit, jak jsme dokonalí, jak všechno funguje k úplné spokojenosti týmu i hráčů. Proto jsme ve vývoji neustrnuli a každý týden přicházíme s novinkami a drobnostmi, které potěší. Neustále se snažíme vylepšovat a pořád hledáme - chytré a zvědavé hráče i členy realizačního týmu.
Na dalším vývoji našeho shardu a všech jeho součástí se totiž může podílet každý.

Manawydan Mantis Bug Tracker Manawydan MyBB Forum

Protože tak bude mít naše snažení smysl a hráči se k nám budou neustále vracet.

Prosim o zmazanie prisveku.
V pevnosti
Cítil jsem se v jednom ohni. I když jsem strávil nějakou dobu v královské magické akademii, stejně jsem cítil, jak oheň spaluje můj plášť a rozpálené brnění mi vpaluje do kůže nepříjemný otisk.
„Tak už ho sejmi“ křičel na mě Varous, který střílel jeden šíp za druhým a naháněl kouzelnické adepty po velké místnosti.
Několikrát se mi podařilo toho hubeného kouzelníka tvrdě zasáhnout, ale nakonec dokázal získat chvilku času, aby vykřikl teleportační zaklínadlo. V místnosti zapraskalo a mág byl najednou pryč.
Když Varous zastřelil posledního adepta, oba jsme těžce oddychovali. Z róby, kterou měl Varous na sobě, i z mého pláště zbyly jen ohořelé cáry látky, které jen stěží připomínaly nějaký oděv.
„Že mi vždycky vlítnem do takovýho průseru“ snažil se žertovat Varous, když jsme si na chvíli sedli abychom nabrali dech.
„To byly hrozný šlehy, co jsem dostával od toho kouzelníka“ povídám po chvilce mlčení. „Byl to takový hubeňour, ale uhýbal a metal po nás ohnivá kouzla tak rychle, že jsem to ještě neviděl.“
„Nebo jsi pomalejší víc, než si myslíš“ zahlásil pobaveně Varous, když prohlížel knihy a svitky na dlouhém stole.
Žádné další informace se nám nepodařilo přidat k těm, které jsme znali z již nalezených předchozích poznámek a zápisků. Po chvilce jsme narazili na chodbu s neviditelnými stěnami, které tvořili nějaké bludiště. Nevím kolik času jsme tam strávili, ale nakonec jsme se dokázali dostat k dalším dveřím. Oba jsme zřetelně cítili silnou přítomnost magie. Když Varous opatrně pootevřel dveře a nakoukl dovnitř, bylo slyšet několik hlasů. Asi jsme o sebe nějak zavadili nebo co, ale jak jsem se opřel o dveře a chtěl se podívat, tak najednou Varouse něco vtáhlo do dveří, které se za ním automaticky zavřely. V tu chvíli jsem zazmatkoval a nevěděl co dělat dříve. Z mého hektického přemítání mě vytrhl výbuch zpoza dveří. Najednou se rozlétly dokořán a vyběhl z nich Varous.
„BACHA“ řval a ve tváři měl vyděšený výraz. V patách mu byl velký černý démon. Pustili jsme se do něj tak, jak jsme uměli nejlépe. Kolem nás létaly ohnivé koule a vlny energie, které vypouštěl ten hubený kouzelník. S obrovským štěstím se nám podařilo démona zabít, ale kouzelník nám opět unikl. Byl jsem šokován až skoro znechucen z toho, co jsem viděl. Všude spoustu krve, svícny kolem dokola nějakého obětního místa a kusy těl poházených po podlaze. Snažili jsme znovu si srovnat myšlenky a najít cestu jak dál. Našli jsme dvě páky, které snad ovládaly nějaké tajné dveře, ale nepodařilo se nám zjistit jaké. Dlouho jsme pátrali po tajných chodbách a snad i nějaké našli, ale klíč nebo mechanismus, který by je zpřístupnil, nám zůstal skryt.
Byl již večer, když jsme s odevzdanými výrazy opustili podzemí. Při projíždění severní branou Isharu nás míjely osoby různých ras ve večerním veselí.
Musel jsem se Varouse zeptat. „Co se tam stalo, co jsi viděl za těmi dveřmi?“ Odpovědi jsem se dočkal, až když jsme usedli ke stolu ve vzdáleném rohu ve Vývařovně U sekyrky. Varous mi začal scénu za dveřmi popisovat:

„Jestli se tam vrátíme“ pokračoval v monologu, „tak nás musí být víc. Nemůžeme přeci na takový místa chodit jen ve dvou. Navíc tam byly dvě páky, který mohly ovládat cokoliv. I kdybychom se přetrhli, tak ve dvou všechno neoběháme a nezjistíme co a jak.“
„Možná jsme si špatně vyložili zápisky z těch knih, co jsme tam našli“ odvětil jsem. „Prostudujeme to znovu a vrátíme se tam. Přeci nám ten hubeňour nemůže jen tak pláchnout.“
S lepší náladou jsme se pustili do uvařeného jídla.
Výprava na sever
Jednoho dne, když jsem dokončil úkol od Baylorda, jsem nějakou neuvěřitelnou náhodou potkal Varouse Vermiho. Ano, přesně toho hraničáře, který sebou pořád má nějakého medvěda a na hlavě má neustále ten rozdrbaný slamák. Vlastně si ani nepamatuji, kdy jsem ho viděl bez něj. 
„No nekecééj. Nazdar Rimoyi!“ zařval Varous, když se naše pohledy střetly.
„Ahoj Varousi! To je doba! Vypadáš furt stejně, jen ten slamák máš nějak víc ošuntělý“ zahalekal jsem na pozdrav.
„No jo, ty seš taky krásnej. Vždyť v těch plátech vypadáš jak rezavá konzerva!“ odvětil se smíchem Varous. 
Po přivítání jsme se společně vydali do hostince U zpívajícího korbele a vyprávěli si historky o tom, co jsme zažili od našeho posledního setkání.
„Co někam vyrazit“ vypadlo najednou z Varouse. „Třeba někam až za severní hranici království na ledové pláně! Když jsem tam lovil lední medvědy, tak jsem v dálce zahlédl nějakou pevnost a rád bych se tam podíval.“
„To zní dobře! Zajdu si tedy pro nějaké věci a můžeme vyrazit.“
Za chvíli jsme skutečně vyrazili směrem na sever. Nemohli jsme necítit puch a smrad, který nás až skoro štípal do očí, když jsme obloukem míjeli pevnost orků. Jakmile jsme se dostali zpět na cestu, pobídli jsme koně a rychlým cvalem se dostali skrz Severní průsmyk až na hranici ledových plání. Po jídle, krátkém odpočinku a rozhovoru s vojáky u strážní věže jsme se vydali na severo-východ. Cestou jsme narazili na pár obřích vlků a ledních medvědů. Varousovi se podařilo jednoho z nich zkrotit natolik, že ho poslouchal. Vážně to s těmi zvířaty uměl. 
V dáli jsme spatřili obrysy pevnosti. Čím blíže pevnosti jsme byli, tím více stop ve sněhu jsme nacházeli.
„Asi nějaké hlídky, které..“ než jsem stačil dokončit myšlenku, prolétl kolem mě šíp a zabodl se do sněhu. Uviděli jsme lukostřelce jak prchá zpoza balvanu, za kterým se schovával, směrem k pevnosti. Varous na nic nečekal, vzal luk, založil první šíp, zamířil a … netrefil. Snad to bylo to zimou nebo tady na severu bylo vážně nějak hůř vidět, šíp nenašel svůj cíl. Z mých úvah mě vytrhl až Varousův zakřičený povel „ZABIJ“ a v mžiku se kolem mě prohnal lední medvěd lačnící po krvi. Pobídl jsem koně a vydal se za ním. Najednou jsem napravo zahlédl tmavou siluetu. 
„Další“ zařval jsem a trhl uzdou koně směrem k siluetě. Tentokrát hlídka neměla luk, ale velkou halapartnu. Rychle jsem se přiblížil a připravil se k útoku. Nevím, jak se to mohlo stát, ale bojovník z hlídky mě překvapil. V mé naivní představě měl počkat, až mu zbraní urazím hlavu, jenže on nejenom uhnul, ale ještě zvládl halapartnu zaklestit mezi nohy mého koně. V okamžiku kůň zakopl, já zařval, letěl vzduchem a zaryl se hlavou do sněhu. Sotva jsem se vzpamatoval z pádu, jen taktak jsem uhnul úderu mohutné halapartny. Možná, že byl na hlídce dlouho, ale nepohyboval se moc rychle a jakmile se mi podařilo dostat se na nohy, zabil jsem ho vcelku snadno. Když jsem zvedl hlavu směrem k pevnosti, viděl jsem Varouse s jeho zvířecím společníkem jak se starají o dalšího člena hlídky. 
„To by bylo“ procedil jsem skrz zuby, když jsme se dostali opět k sobě. Po několika dalších bojích jsme si proklestili cestu do pevnosti, kde nás čekal tuhý odpor. Dobrou taktikou se nám podařilo vyčistit všechny prostory. Pak jsme narazili na vchod do nižšího patra.
Pod pevností bylo mnohem tepleji a oba jsme pookřáli. Když jsme procházeli jednotlivé místnosti a naráželi na odpor, vždy se nám podařilo ho odrazit. Chápu, že jsme pro obyvatele byli nežádoucí příchozí, ale vždy jsem se snažil nejdříve upřednostnit dialog a rozhovor. Proto, když nás na pláních bez varování napadli, opláceli jsme stejnou mincí a postupně už jsem nic jiného, než tvrdý boj nečekal. Když jsme otevřeli všechny nezamčené i zamčené dveře dorazili jsme k místnosti s pákami. 
„Zkusím za jednu zatáhnout a ty mezitím běž do té velké chodby, jestli se tam něco nehne. Třeba to odkryje nějakou tajnou chodbu“ navrhl Varous. Odběhl jsem a čekal. Najednou se otevřela jedna ze stěn a odhalila tajné dveře. 
„Funguje to“ řval jsem na Varouse, když jsem za ním běžel zpět do místnosti s pákami.
Možná jsme neměli být tak horliví a vše si dobře promyslet, ale byli jsme povzbuzeni našimi postupnými úspěchy. Jak jsme vtrhli do místnosti za tajnou stěnou, překvapil nás voják, který byl jiný než všichni ostatní. V klidu vstal od velkého stolu a vykročil směrem k nám. Tasil meč a bez ptaní se na nás vrhl. Byl neuvěřitelně rychlý a pohyby měl přesné. V rychlosti se vypořádal s Varousovým medvědem a mé útoky vykrýval tak rychle, až se zdálo, že mu to nedělá větší potíže. Několik ran ode mě utržil, i Varousův šíp ho zasáhl, ale nebyli jsme schopni ho zastavit. Navíc se z vedlejší místnosti přiřítili další vojáci a pomohli mu v boji.
„Pryč“ zařval jsem. V mžiku jsme brali nohy na ramena a doprovázel nás dusot pronásledujících vojáků. Vyběhli jsme z pevnosti, nasedli na koně a prchali. 
Ve zmatku jsme si neuvědomili, že míříme příliš na jih. Měli jsme při zpáteční cestě mít skály po levé ruce, ale měli jsme je po pravé. Když jsme si to uvědomili, byli jsme již slušnou dálku od pevnosti. Obloha jakoby potemněla a v okolí byla cítit magie. Před námi se v oparu pohybovali zvláštní kostlivci. Bylo jich spousta. Za nekonečnými řadami jsme zahlédli velký černý portál a vedle něj neuvěřitelně obrovský zamrzlý obr. Něco tak velkého jsem vážně neviděl.
„Na tohle dnes vážně nemám. Musíme na druhou stranu skal a domů. Beztak jsem promrzlý na kost.“ Varous mlčky souhlasil. Obrátili jsme koně a podél skal jsme se dostali na správnou stranu. 
„Musíme se tam vrátit“ prohlásil Varous, když jsme se blížili k Isharu. 
„Něco mi říká, že tam objevíme něco zajímavýho“ pokračoval a já jsem nemohl nesouhlasit.
Taries
 - 12.1.2017
Nevěřím že to zase dělám... píšu si své myšlenky...
Můj starý deník skončil spálen na popel, možná je to dobře, nejsem hrdý na některé věci co jsem v minulosti provedl, ale co se stalo, stalo se.
Jak je to jen dlouho? Desítky let co jsem naposledy něco psal, nezestárl jsem ani o den, jeden z mála mých experimentů, co se zdařil... za jakou však cenu.
Svět se dost za ta léta změnil, ty největší změny však začaly před pár lety. Trápí mne to už dlouho, portál na severu jenž nejde zavřít, zkusil jsem pár způsobů, nicméně to nemělo účinek.
Ten jenž ten portál otevřel je fuč, myslím že sám nevěděl nebo neví jak jej zavřít, otevřel něco co neměl. Je to tak silné že to globálně ovlivňuje náš svět, ať už jde od počasí nebo živočichy.
*je zde pár řádků vynechaných*
"Něco" sem proniklo... cítím to už dlouho, nevím čím to je, asi mým "experimentem", ale v tomto světě je teď něco co sem nepatří, nevím však jak to vypadá, ani co je to zač, jen mám pořád ten pocit... ten nepříjemný pocit...
Už to takhle moc dlouho nepůjde, pokud budeme čekat, stále jen čekat, tak jednoho dne tohle vše skončí. Dřív by mi to asi bylo jedno, ale tím jak dlouho jsem naživu a co vše jsem prožil, jsem asi změnil svůj pohled na svět.
Nebyl bych to já, kdybych svým výzkumem nějak nebenefitoval pro sebe. Zjistil jsem jak energii z druhé strany z části využít, bohužel jsem se však... jak to popsat... infikoval, viděl jsem to již na některých tvorech, dost jich to zabije, ti co však přežijí jsou o dost jiní, bohužel ne v dobrém smyslu... ačkoliv jsou fyzicky silnější a odolnější, tak jejich chování je úplně jiné.
Nicméně infekce se nešíří, pokud nevyužiju tu "formu", sice jsem ji použil jen jednou a to zhruba na 70 proecnt, i tak to nenávratně zevnitř poškodilo mé tělo, ani s mojí schopností regenerace získané mým dávným experimentem se toto poškození nezahojí. Nevím jak to popsat, je to mimo všechnu magii co jsem kdy zkoumal a mé chápáni, asi to bude znít velmi povýšené, ale dalo by se říct že se tím stávám zřejmě z častí bohem. Vím že pokud to využiji na plný potenciál, tak mne to zcela jistě zničí, věřím však tomu že společně s jedním zakázaným kouzlem, bych byl tímto schopen portál zničit nebo zapečetit a tím tak nějak vrátit rovnováhu zpět do tohoto světa. 
Nemůžu si to však dovolit, dokud je tu ta "věc" z druhé strany...
Thanis
 - 28.12.2016
Bylo krásné ráno, podzim teprve začínal a slunce ještě celkem hřálo, jenže pracant kterého si Gideon najal, aby mu pomohl s převozem jeho exemplářů, měl zpoždění. Vydal se proto zjistit co se stalo, málem výletěl z kůže když viděl ten binec. Ten hlupák to zvoral! Jeho kůň zakopl a všechny bedny se zvířaty se zničily! A samozřejmě že utekly! "Ty pitomče!" řval Gideon na muže. "Měl jsi jeden jediný úkol a i tak jsi ho zbabral!".
Ještě nějakou chvíli takhle Gideon na může řval, za pár minut se kolem objevil hlouček lidí a jeden trpaslík. Když si toho Gideon všiml, pokusil se uklidnit a vysvětlit, co se vlastně stalo. Měl to ale štěstí, 4 dobrovolníci se rozhodli že mu pomohou s nalezením a odchytem jeho exemplářů. Jak den běžel, tak se jim je postupně podařilo všechny chytit. Avšak jeden exemplář to nepřežil, Kobra. Byla však nějak jiná, zbarvená do podivného fialovo-růžového odstínu a také velmi agresivní, dokonce i silnější než normální jedinec. Již se stmívalo, když byl chycen poslední tvor, všichni unavení odchytáváním zvěře se nakonec rozešli do svých domovů, Gideona však čekal nelehký úkol, zjistit co se to vůbec s tou Kobrou stalo...
luckman
 - 25.12.2016
Obvyklým zimním podvečerem se ozval hlasitý řev. Velký náčelník Zorgulg běhal po pevností jak smyslu zbavený, nadával, klel a občas i uzemnil nějakého orka nebo orčicí silnou ránou do obličeje jen proto, že stáli příliš blízko. Jakmile se trochu uklidnil a přestal vidět červeně, svolal k sobě Šamana Gornaga a na pár okamžiků se s ním postavil bokem.

Poté se rozohněný náčelník v šamanově doprovodu vytratil do tmy přiléhající k pevnosti. V ohništi jež plál uprostřed pevnosti ještě nestačilo odhořet ani jedno další polínko, když se vrátili. Supící náčelník s šamanem s podivným úšklebkem se v naprosté tichosti vrátili do pevnosti.

Následující den již vypadalo, že je vše v pořádku. Náčelník vypadal docela klidný, nefuněl víc než obvykle a jen šaman v černé róbě se vydal brzo ráno rychlým krokem kamsi směrem k lidskému městu Ishar. Další následující den se začalo napříč celým Isharionem šuškat něco o ztraceném drahokamu samotného náčelníka orků a že samotnému nálezci by připadla nejen peněžitá odměna, ale i respekt samotného náčelníka, který se získává jen velmi obtížně. Připadané další informace lze údajně získat od šamana, který se potuluje někde mezi orčí pevností a Isharem.
Valerie
 - 22.12.2016
Třetí kolo zápolení "O pohár vévodství cypronského"

Před několika dny jsem se při nákupech v Isharu potkala se starým známým - jedním z astrologů Královské magické akademie. Připomněl mi starý příběh o tajemném místě za hranicí bytí a nebytí. Legendu, za kterou se hnalo mnoho dobrodruhů - někteří se již nikdy nevrátili, jiní sice dospěli cíle cesty, ale nezvládli nástrahy onoho místa. Ti, co zdolali všechny nástrahy, by se za tu dlouhou dobu dali spočítat na prstech jedné ruky.

Protože zvědavost mě neopustila spolu s naivitou mládí a protože odvaha je hodná obdivu, rozhodla jsem se, že třetím kolem zápolení "O pohár vévodství cypronského" bude soutěž pro všechny, kteří se rozhodnou prozkoumat tajemství onoho místa.
Odejít vítězně může prý vždy nanejvýš jen jeden z dobrodruhů, v rámci zápolení však body získají hned tři nejlepší účastníci - tedy ti, kdo odhalí z tajemství onoho místa nejvíce. Případné další odměny je možné prý získat přímo na místě... tedy pokud se s nimi zvládnete vrátit zpátky do našeho pozemského světa.
A abyste se nehnali do neznáma úplně naslepo, prozradím i termín, kdy se dle mého známého astrologa brána do jiného světa otevře - 25.Toru 367. roku po 2:00.

Hodně štěstí všem odvážným!

Valerie
 - 18.12.2016
Na vědomost se dává, že díky značnému přispění Amandy Ebennové a Dobrta Sejlky byla kousek od východní brány města postavena nová truhlárna. Svou živnost tak začal provozovat elf Erendriel, který byl díky přispění dobrodruhů zachráněn ze spárů nemrtvých.
Nově také téměř v samotném centru města, hned u krámku alchymistky Candice, naleznete domek Carlina a Alim, manželů, kteří byli před několika lety oddáni v našem vévodství. Carlin se živí černými řemesly a Alim je holička, která se postará o dokonalý sestřih vašich vlasů i vousů.

Přeji našim novým obyvatelům mnoho zdaru v obchodu a při práci. Především ale velmi děkuji Amandě a Dobrtovi, kteří se na zbudování nových staveb velmi zásadním způsobem podíleli. Ačkoliv to zdaleka nemůže vyvážit všechnu jejich práci, uděluji jim tímto čestné občanství města Cyprona.
Na závěr jen dodám, že Carlin i Erendriel souhlasili s možností, že jejich dílnu budou využívat i ostatní řemeslníci, kteří pobývají ve městě. Je však nejprve třeba pomoci jim s vybavením jejich dílen, což je tímto ponecháno na iniciativě vás, řemeslníků a obyvatel.. Do budoucna pak není vyloučeno ani rozšíření jejich služeb či výuka řemesel.
Triad
 - 18.12.2016
Je čas, abychom vylezli ze stínů našeho úkrytu. Již dlouho jsme se schovávali a budovali to, co jsme ztratili. Vždy jsi stál při nás. My v Tebe věříme. Pokud nás povedeš, budeme Tě následovat. Nebudeme se schovávat, naše místo jsme si na tomto světě několikrát zasloužili a je čas to ostatním připomenout. - Rozestavte stráže okolo srubu, bude to místo, kde budeme jednat s okolním světem. Srub bude místem, kam mohou všichni elfové přijít, přijmeme je za bratry a sestry. Společně náš cíl zdoláme. Každý, kdo si založil elfa a neví, kam se obrátit s postavou, napište mi SZ na fóru, nebo na ICQ, zařídím to.
Copyright © 2003-2017, RT Manawydan.