Ultima Online: Manawydan - Role Playing shard

Manawydan.cz používá na svých webových stránkách cookies. Chcete-li získat informace o používání a nastavení cookies, prosím přečtěte si naše Prohlášení o ochraně soukromí. Nedostatečným nastavením blokování cookies dáváte souhlas k jejich využívání.

Ošetření spotřeby alchymistických run při očarování na skill (pokud by měl být vygenerován skill 0 nebo menší, nebude proces spuštěn).
Opravy systému TaR (vypínání procesu po kompletaci cílového předmětu, viz. http://forum.manawydan.eu/showthread.php?tid=3221&pid=88776#pid88776)
Thortogily
Msta, plán a mlžná vesnice
*Pěst udeřila do stolu a postavy v místnosti sebou trhly. Muž v zářivé zbroji se s odporem podíval po všech přítomných a spustil*
Takže někdo jim pomáhá... někdo jim ukázal jak níčit naše oltáře a ten někdo se snaží zastavit náš postup! Chci odpovědi a návrhy, teď hned!
Co si takhle nejdříve vyslechnout hlášení jednotek, co mají na starost ochranu oltářů a postup v očistě můj pane? řekla přítomná Zaslíbená Solu.
Sem s tím.
Válečník stojící opodál přešel ke stolu a začal kreslit do mapy.
Máme zprávy, že po zničení našeho oltáře se obnovilo spojení mezi městy zvanýmy jako Ishar a Cyprona, nic co by nás na jednu stranu nemuselo znepokojovat, posily se k ostatním oltářům dostanou bez problémů. Co je ovšem zajímavé je tato vesnice na západ od naší základny.
Vesnice? V těch zatuchlých bažinách, která je vůbec ráda že existuje?
Ano můj pane. Vypadá to, že se tam usídlil cech, který čistí okolí od různých druhů netvorů.
Takže měšťané utekli do bažin, kde čekají až se to přežene, perfektní... připravte mi koně a celou jednotku! Půjdeme se podívat na naši novou základnu v bažinách!
*Auron se zlomyslně usmál a vykročil se skupinou osob ven z budovy*
Thortogily
Ostrov v mlze, Luna a bláznivý řemeslník
Bylo toho dost, toho všeho co se dělo se světem. Noc ve které jasně zářilo slunce dohnala hodně tvorů k nenávisti k Solari a neustále rozbroje a přepady na cestách k tomu nepřidávali.
Svět se zmítal válkou, kterou si dnem ode dne uvědomovalo čím dál tím víc duší, které Manawydan obývali a reakce na sebe nenechala dlouho čekat.
V Isharu se opravovala stará loď, která měla skupinu odvážných dobrodruhů odvézt na záhadnou pevninu, na pevninu, kterou starý Ork viděl ve své vizi. Zásoby byly připravené, dřevo dodáno, plavba zaplacena a ozvěna tesařské práce se linula po celém doku.
Ovšem shodou okolností se v ten den konaly pravidelné trhy, tentokráte u Orčí Pevnosti. Kdo by to čekal, že se místo trhů, prodejů a domlouvání zakázek, spíše sejde skupina těch, kterým současný stav světa nebyl ledabylý.
Skupina těch, kteří byli připravení okamžitě zakročit, udělat tomu všemu přítrž, nebo se o to aspoň pokusit.



Skupina si po nějakou dobu předávala informace a bavila se o možném řešení celé krize, když v tom je překvapil kněz Moradinův - Avaldr.
"Loď je připravená k odplutí. Jestli s tím chceme něco dělat, máme šanci."
Přemlouvat dobrodruhy ani nemusel a skupina se rozhodla k okamžité akci. Někteří se museli nejdříve nazásobit, jiní připravit nutná očarování a další nakoupit oblečení do tuhé zimy.
V přístavu se mezitím pomalu shlukovala skupinka u nově opravené a vylepšené lodi, která je měla společně s jejím kapitánem dovézt na Sever. Po rychlé kontrole celého plavidla začalo naloďování a loď se s větrem v zádech vydala vstříc neznámému území.


Moře unášelo loď a po několika hodinách mohla skupina konečně spatřit záhadné území, schované v mlze.
"Pevnina na obzoru! Budeme vyloďovat!"
Loď s lehkým doplutím dorazila k pevnine a všichni seskočili na břeh zasněženého ostrova. Posádka vyhodila z lodě skupině jejich zásoby a než se všichni nadáli, tak vytáhla kotvu a zmizela v mlze.
"Aaahaahhaaha díky za rychlý prachy vy tupci! Argh hurá domů!"
A loď zmizela s posměšných smíchem v mlze.

"To snad nemyslí vážně?! On nás tu nechal!"
"Tohle budeme řešit později, pojďme na průzkum."
Skupina se vydala vstříc mlze, kde po nějaké době viděla zvláštní obrys postavy, pod kterou silně křupal sníh. Byl to Sněžný muž, který na onom ostrově žil. Skupinu si prohlížel jako predátory, kteří přišli na jeho území a okamžitě zaútočil. Skupina byla naštěstí na nebezpečí připravená a Sněžného muže porazila.
Po nějaké chvilce došli k zvláštnímu opevnění, u kterého je překvapila zvláštní žena.
"Stůjte! Kdo je tam!" vykřikla a mlha se rozplynula se zvláštním kouzlem.
Před skupinou stála žena oděná v modrých šatech, prošívaných svítivě modrostříbrnou nití, která odrážela světlo. Po krátkém rozhovoru se představila jako Jasmína - Strážkyně hvězd, která ukázala Gobrugovi onu vizi ostrova. Jasmína řekla skupině, že sama cítí to, co se ve světě děje a že je třeba tomu učinit přítrž. I přes všechny zákazy a pod hrozbou velkého potrestání odhalila, kde se skrývají a měla plán jak dokázat, že ne všichni chtějí jejich lidem jen ublížit.
Jasmína tedy přišla s plánem pomoci, který dobrodruhy prověří. Musí prolomit s její pomocí kletbu Chaosu, která ostrov zužovala, s čímž ji dobrodruzi více než rádi pomohli.


Po delším boji byla Jasmína schopná nastřádat dostatek měsíční energie na to, aby zničila Runu Chaosu, která byla středobodem onoho prokletí a celý ostrov byl opět vysvobozen od prokletí. V posledních minutách boje ovšem došlo k tragedii, poslední válečník chaosu se před prolomením prokletí zjevil za Avaldrem, knězem Moradina a jedním zásahem rozetl jak jeho tělo, tak duši. Zvuky boje a výbuchy magie ovšem byly slyšet až do Chrámu Luny, ze kterého přiběhla dívka ve zbroji a ta se tázala co se tam dělo.
Po správném vynadání Jasmíně a po tom co se dívka dozvědla novinky, které skupina přinesla, se dívka rozhodla, že je dovede do chrámu za Pramatkou, která měla o všem rozhodnout.

Skupina v chrámu Luny poznala Hedviku - Pramatku Luny, která jim odvyprávěla příběh o tom, koho to na ostrově vůbec potkali - potkali poslední z přeživších prastaré rasy Lunari, kteří vyznávali různorodost a rovnováhu světa skrze světlo Měsíce.
Hedvika jim řekla důvody, proč se skrývají, proč jsou na útěku a proč se zdráhala jim pomoci. Do rozhovoru se ovšem vložila dívka ve zbroji, která naléhala na Hedviku se slovy, že se jedná skutečně o skupinu, která přišla hledat pomoc a způsob jak bojovat.
Skupina byla tedy vyslána za Felixem, řemeslníkem a všehoumělem, který v chrámu pracoval. Felix byl velice zvláštní povahy a krom pár ješitných poznámek přišel s možným řešením, nicméně toto řešení bylo experimentem, který nemohl nikdy provést.
Dohodl se tedy se skupinou na tom, že když mu ukáží Oltář Solari a bezpečně ho k němu dopraví, tak se pokusí pomocí Lunární Bomby tento oltář zničit.
Dobrodruzi se rozhodli že je nutné zkusit zničit Oltář za mostem do Cyprony, který dával Solari možnost přetnout jakékoliv spojení s Isharem a proto se tam také společně s Felixem vydali. Po vyčištění bojovníků Solari od oltáře, se Felix dal do práce a varoval skupinu před možným velkým výbuchem.

Experiment který nikdy nemohl provést se povedl a oltář Solari byl zničen a spolu s ním možnost přenášet na tuto část území jednotky Solu. Felix který se tomu smál skoro až jako maniak, hned přišel s vylepšením na další výbušninu a skupinu zaúkoloval s tím, co mají přinést.
A svět... svět se v tu noci aspoň o něco málo vrátil ke svému původnímu stavu...
...s odpálením Oltáře Solari svit slunce na nebi lehce oslabil a v noci byl po dlouhých měsících konečně vidět lehoučký svit měsíce...
...svit rovnováhy...
*Mezitím v chrámu Luny*
*Felix píše otřesným rukopisem soupis požadavků a vybavení, které nutně potřebuje ke své práci*
"Hej! Jasmíno! Jak se tu zase zjeví někdo z těch dobrodruhů, tak jim řekni že u mě na stole maj sepsaný co potřebuju, ať mě neruší od práce!"

***
Skupina tří dobrodruhů sestupovala z doupěte Titána, když v tom potkala orčího kněze, který byl akorát na obhlídce. Orčí kněz - Gobrug se divil, že takovou skupinu potkal tak daleko od Isharu a co víc, potkal je na cestách, které jsou okupovány Solari, nicméně když viděl jak schopná tato skupina dobrodruhů je, rozhodl se jim svěřit s věděním, které na cestách získal. Gorbug se potřeboval nějak dostat na Severní ostrovy, tam kde jsou vody zledovatělé a krajina celoročně posetá sněhovou přikrývkou.
Vydali se tedy do Isharu, hledat někoho, kdo by jim pomohl takovou cestu uskutečnit. Po krátkém pátrání narazili v loděnici na kapitána, který byl dost šílený na to, aby takovou cestu podnikl. Isharské lodě nejsou ovšem stavěné na daleké cesty na Sever a proto bylo smlouvání s kapitánem víc než náročné.
Požadavky byly ovšem dohodnuty a kapitán svolil.
Samotná cena posádky a plavby bude stát dvacet zlatých, na vylepšení je potřeba sto jasanových polen, nebo padesát prken a na závěr je třeba sehnat dost zásob jídla na celou plavbu, v počtu dvaceti kusů zásob s jídlem.
Copyright © 2003-2019, RT Manawydan.